Pojem „generace sněhových vloček“ je mediální nálepka, která se používá pro mladé dospělé z Generace Z (narozené zhruba mezi lety 1995 a 2010). Původ názvu je v literárním zpracování „Klubu rváčů“ a upozorňuje na jedinečnost a křehkost mladých.
Je tomu opravdu tak? A co generační proměnu ovlivňuje?
Pusťte si záznam besedy v pořadu Sama doma
Vybrané informace k tématu
Nálepka „sněhové vločky“ je hanlivé označení mladé generace těmi staršími. Není to nic nového. Názor je „Mládež je zkažená…“ se údajně našel na sumerské hliněné tabulce, cca 2000 př. n. l. (přesný zdroj není historicky doložen). Ale jedním z doložených pramenů, který si dnes můžete běžně koupit v knihkupectví, je dílo řeckého básníka Hésioda Práce a dni (Works and Days, cca 700 př. n. l.), kde autor popisuje hluboký morální úpadek tzv. „železného věku“. Podle jeho líčení dochází k rozkladu rodinných a společenských vztahů – mizí respekt mezi dětmi a rodiči, sourozenci i přáteli, narůstá závist a škodolibost – společnost ovládají negativní emoce a mizí stud, mění se hodnoty – váženější je násilník než spravedlivý člověk a vládne právo síly – rozhoduje právo silnějšího a násilí.
Citlivost mladých je ovlivněna výchovou. Rodiče současné generace (často příslušníci Generace X) se snažili zajistit svým dětem maximální bezpečí a chránili je před jakoukoli nepohodou. Mluvíme o hyper-protektivní (úzkostné) výchově či Helikoptérovém rodičovství (CURRAN, HILL, 2019 a SEGRIN a kol., 2013)), kdy neustálý dohled rodičů a monitorování skrze technologie omezily jejich autonomii a schopnost samostatně se rozhodovat v zátěžových situacích. Čas dětí rodiče rozplánovali do poslední minuty a naplnili kroužky, doučováním – což také může souviset s tlakem moderní společnosti na rodiče, kde se prosadil fenomén tzv. „sebeúcty závislé na dítěti“ (child-contingent self-esteem), kdy rodiče odvozují svůj pocit životního úspěchu od úspěchů svého potomka. Rodiče pak tlačí dítě k dokonalosti. Nadměrný tlak a očekávání spolu s úzkostnými obavami rodičů u dětí spouští úzkosti, strachy, tlak na sebe sama (spolu s vlivem sociálních sítí a srovnávání se na nich se rozvíjí epidemie sociálně předepsaného perfekcionismu).
Nárůst stresorů, což potvrzují také výzkumy, které uvádějí, že u mladých dospělých (18–25 let) došlo k drastickému nárůstu klinicky relevantního psychického distresu (serious psychological distress) – mezi lety 2008 a 2017 se jednalo o zvýšení o 71 % (CURRAN, HILL, 2019). Výskyt depresivních epizod u dospívajících vzrostl ve stejném období o 52 %. Tento trend naznačuje, že vnímaná „citlivost“ není jen otázkou subjektivního vnímání, ale odráží reálný nárůst duševních onemocnění a emocionální nestability. Připomeňme také zvyšující se počet sebepoškozování či poruch příjmu potravy.
Sociální sítě a online prostředí hrají v životech „generace sněhových vloček“ (Generace Z) zásadní roli, která souvisí s nárůstem psychických obtíží u mladých lidí. Tato generace je první v historii, která měla chytrý telefon v ruce již od dětství, což zásadně změnilo způsob jejich socializace i vnímání sebe sama. Výzkumy potvrzují korelaci mezi nárůstem psychických potíží a masivním rozšířením chytrých telefonů po roce 2011 (TWENGE a kol., 2019). Používání platforem u mladých dospělých prokazatelně predikuje pokles momentální nálady i celkové životní spokojenosti (KROSS, 2013) a rozvoji psychosomatických potíží (BONIEL-NISSIM a kol., 2025). Zatímco přímý sociální kontakt (face-to-face) vede k tomu, že se lidé cítí lépe, interakce na sociálních sítích má často opačný efekt.
Na sítích se člověk může srovnávat 24/7 – bez nich se musel upravit a vyjít ven – do sousedství, školy, práce a srovnával se hrstkou lidí ve srovnání s tím, v jakém masovém měřítku se lidé mohou srovnávat na sítích. Problém spočívá v tom, že mladí lidé často ještě nemají plně stabilizovanou svou identitu (Sebevědomí – Kým jsem) a sebehodnotu (Vím, jaké mám silné stránky, že se na sebe mohu spolehnout a že jsem v pořádku takový, jaký jsem). Starší již toto mají upevněno (i když taky ne všichni).
V čem mohou být mladí lidé naopak psychicky silnější než generace před nimi
- Emoční a duševní gramotnost: Podle psychologů má dnešní mladá generace, díky lepšímu přístupu k informacím a zdrojům, konečně kapacitu pojmenovat a řešit své psychické obtíže i traumata zděděná po předchozích generacích.
- Digitální adaptabilita a informační gramotnost: Jako „digitální domorodci“ mají výjimečnou schopnost rychle se adaptovat na nové technologie a efektivně vyhledávat informace.
- Schopnost konstruktivní diskuse: Pedagogové si všímají, že mladí lidé si dnes dokážou své názory velmi dobře zdůvodnit a obhájit. V diskusích se častěji dokážou vyhnout osobním útokům a argumentovat věcně.
Nestihli jsme probrat
Rozvoj psychické odolnosti (resilience)
V rozhovoru jsme pouze krátce zmínili téma výchovy, ale je důležité zdůraznit, že univerzální návod na „správnou výchovu“ neexistuje. Ani biologické děti stejných rodičů nejsou stejné – každé má jiný temperament, citlivost i potřeby. V odborné literatuře existují tisíce publikací o výchově, které často popisují zkušenost autora s vlastním dítětem. Tyto přístupy však nemusí fungovat u jiných dětí, protože vývoj je vždy výsledkem kombinace biologických predispozic, rodinného prostředí a širšího sociálního kontextu.
Z hlediska psychologického vývoje je však poměrně dobře doloženo, že odolnost se nerozvíjí pouze ochranou před nepohodou, ale především postupným setkáváním s přiměřenými výzvami a jejich zvládáním. Děti potřebují prostor pro samostatnost, možnost dělat chyby a zažít zkušenost, že obtížné situace lze zvládnout.
Sport jako přirozený trénink odolnosti
V této souvislosti se v psychologii vývoje často zmiňuje význam sportu. Sportovní aktivity mohou být jedním z přirozených prostředí, kde se děti učí pracovat se zátěží, frustrací i vlastními emocemi.
Zvláštní místo zde mají bojové sporty (např. judo, karate, brazilské jiu-jitsu nebo taekwondo). Tyto disciplíny kombinují fyzickou aktivitu s jasnými pravidly, strukturou a důrazem na respekt. Děti se zde učí:
-
disciplíně a sebekontrole,
-
práci s neúspěchem a postupnému zlepšování,
-
respektu k soupeři i autoritě trenéra,
-
realistickému vnímání vlastních schopností.
Výzkumy ukazují, že pravidelná fyzická aktivita je spojena s lepší emoční regulací, vyšším sebevědomím a nižší mírou úzkosti či depresivních symptomů u dospívajících. K tomuto tématu si můžete více přečíst zde.
Jak se musí připravit školy
Další téma, na které v rozhovoru nezbyl prostor, je otázka, jak se na generační proměnu musí připravit vzdělávací systém.
Pedagogové stále častěji upozorňují, že současná generace studentů potřebuje jiný styl výuky než generace předchozí. V praxi se prosazují principy tzv. pedagogiky laskavosti, která kombinuje jasná pravidla s respektujícím přístupem k žákovi.
Zkušenosti škol ukazují několik trendů:
-
větší důraz na individuální zájem o studenta,
-
zapojování dialogu a diskuse místo jednostranného výkladu,
-
využívání vizuálně atraktivních forem výuky (videa, podcasty, digitální obsah),
-
kratší bloky soustředění – výuka často funguje efektivněji v blocích přibližně 20–30 minut.
V tomto kontextu se do vzdělávání stále častěji dostávají také prvky koučovacího přístupu, který podporuje samostatné myšlení, práci s cíli a rozvoj odpovědnosti za vlastní učení.
Výzva pro zaměstnavatele
Podobná proměna čeká i pracovní prostředí. Generace Z vstupuje na trh práce s jinými očekáváními než generace předchozí. Výzkumy ukazují, že mladí zaměstnanci více zdůrazňují:
-
smysluplnost práce,
-
zpětnou vazbu a osobní rozvoj,
-
flexibilitu pracovního prostředí,
-
otevřenou komunikaci.
Firmy, které na tyto změny nebudou reagovat, mohou mít v budoucnu potíže s náborem i udržením mladých talentů. V mnoha organizacích se proto začínají prosazovat koučovací přístupy v leadershipu, které podporují samostatnost, motivaci a osobní odpovědnost zaměstnanců.
Zdroje
BONIEL-NISSIM, Meyran; VAN DEN EIJNDEN, Regina J. J. M.; BAĎURA, Petr. Changes in social media use patterns among Czech adolescents: HBSC study 2018–2022. Central European Journal of Public Health. 2025, 33(4), 279–284.
CURRAN, T.; HILL, A. P. Perfectionism is increasing over time: A meta-analysis of birth cohort differences from 1989 to 2016. Psychological Bulletin. 2019, 145(4), 410–429. https://doi.org/10.1037/bul0000138
KROSS, E.; VERDUYN, P.; DEMIRALP, E.; PARK, J.; LEE, D. S.; LIN, N.; SHABLACK, H.; JONIDES, J.; YBARRA, O. Facebook use predicts declines in subjective well-being in young adults. PLoS ONE. 2013, 8(8), e69841. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0069841
SEGRIN, Chris; WOSZIDLO, Anna; GIVERTZ, Michelle; BAUER, Alana; TAYLOR MURPHY, Megan. Parent and child traits associated with overparenting. Journal of Social and Clinical Psychology. 2013, 32(6), 569–595.
TWENGE, J. M.; JOINER, T. E.; DUFFY, M. E.; COOPER, A. B.; BINAU, S. G. Age, period, and cohort trends in mood disorder indicators and suicide-related outcomes in a nationally representative dataset, 2005–2017. Journal of Abnormal Psychology. 2019, 128(3), 185–199. https://doi.org/10.1037/abn0000410