Zpětná vazba není tvůj názor!
Přemýšleli jste někdy, proč je tak těžké sdělit kritiku, aniž by vyvolala odpor? Proč máte často obavy sdělit druhým, co nám na jejich chování vadí? Proč lidé nezmění své chování, když jim řeknete, co se vám nelíbí? Jak o sdělování kritiky/potřeb můžeme přemýšlet jinak?
Sdělení svých potřeb je užitečné pro řešení problémů, změnu napětí ve vztahu, rozvoj druhého i pro psychohygienu. Zpětná vazba je cenný nástroj pro rozvoj, měla by se však opírat o objektivní fakta, nikoliv subjektivní dojmy. Důležité je zaměřit se na konkrétní chování a jeho dopad, nehodnotit osobnost jednotlivce.
Systemický přístup v práci s lidmi říká: Pokud chceme jakoukoli změnu lidského systému, tak je velice neefektivní tuto změnu „dodávat intervencí zvenčí“ – nařizováním, trestáním, vzděláváním či dáváním rad, pokud jsou nevyžádané. Člověk je totiž svébytný a kompetentní systém a nelze jej libovolně měnit zvenčí. Galileo Galilei řekl: „Člověk nemůže druhého ničemu naučit. Může mu jen umožnit, aby se učil sám.“ Jak tedy sdělit zpětnou vazbu tak, aby podnítila užitečné změny?
Důležité body efektivní zpětné vazby:
- Zaměření na fakta, nikoliv na osobní dojmy: Příklad: Učitel hodnotí písemnou práci žáka tak, že místo obecného výroku „Tvoje práce je špatná.“ poskytne konkrétní zpětnou vazbu: „V úvodu je dobře vysvětlený hlavní bod, ale v dalších částech bys mohl přidat více konkrétních příkladů.“
- Specifičnost a konkrétnost Aby byla zpětná vazba efektivní, musí být konkrétní a zaměřená na jasně definované chování nebo výsledky, což pomáhá žákům lépe porozumět svým silným stránkám a oblastem, ve kterých se mohou zlepšit. Místo obecných komentářů jako „Musíš se zlepšit.“ je důležité poskytovat zpětnou vazbu typu „Tvoje prezentace měla zajímavý obsah a příště bys mohl zapojit intonaci hlasu, aby to bylo poutavější.“
Příklady ze školní praxe:
- Výuka a domácí úkoly: Obecná zpětná vazba: „Máš v testu hodně chyb.“ Specifická zpětná vazba: „V testu jsi udělal 5 chyb v pravopisu, zaměř se především na psaní i/y ve slovesech v minulém čase.“
- Chování ve třídě: Obecná zpětná vazba: „Buď ve třídě tišší.“ Specifická zpětná vazba: „Během skupinové práce by bylo užitečné, kdybys mluvil tišeji, aby ostatní mohli lépe pracovat.“
- Písemné práce: Obecná zpětná vazba: „Tvoje slohová práce není dobře napsaná.“ Specifická zpětná vazba: „Tvoje slohová práce má zajímavou úvodní myšlenku, ale chybí v ní jasná struktura – doporučuji rozdělit text na úvod, stať a závěr.“
- Projektové aktivity: Obecná zpětná vazba: „Mohl bys být aktivnější.“ Specifická zpětná vazba: „Během příštího projektu bych ocenila, kdybys aktivněji přicházel s návrhy na řešení a zapojoval se do diskuse v týmu.“
- Vystupování před třídou: Obecná zpětná vazba: „Tvoje prezentace byla dobrá.“ Specifická zpětná vazba: „Mluvil jsi srozumitelně a udržoval jsi oční kontakt s třídou, což bylo skvělé. Příště můžeš zkusit mluvit pomaleji, aby to bylo ještě více srozumitelné.“
- Vyváženost mezi pozitivními a rozvojovými body. Nikdy nepoužívejte slova typu: „Ty jsi to udělal celé špatně!“ Na místo kritiky používejte rozvojovou zpětnou vazbu. Dávejte náměty ke zlepšení.
- Vyhněte se slovním hrám typu „ANO, ALE …“ Kdykoli toto ve větě použijete, shazujete tím obsah 1. věty a zůstává jen výtka vyřčená ve větě 2. Na místo „ale“ si vytvořte návyk používat „a“. Příklad: „Tvoje slohová práce má zajímavou úvodní myšlenku, ale chybí ti v ní jasná struktura.“ Nově: Tvoje slohová práce má zajímavou úvodní myšlenku a může být ještě lepší, když se zaměříš na jasnou strukturu.“
- Příprava na 1. místě! Uklidněte se, heslovitě na papír napište, co a jak chcete sdělit, zvolte vhodné místo (žákem či rodičem mocensky vnímaná ředitelna či kabinet výchovného poradce není nejvhodnějším místem 😊) a vhodný čas.
Kritizování je neefektivní způsob komunikace! Nevede k žádoucím výsledkům. Proč?
Kritika často vyvolá obranné mechanismy. Náš mozek ve chvíli, kdy je člověk kritizován centra, která jsou spouštěna ve chvílích, když na nás někdo útočí, například nožem. Cítíme se ohrožení a potřebujeme se nějak bránit. Buď začneme útočit taky: „To je blbost, co říkáš, to ty jsi neschopný“. Nebo se snažíme utéct ze situace: „Ano, ano, máš pravdu, udělal jsem to špatně, polepším se.“ Jde o prázdná slova použitá pro rychlé ukončení nepříjemné situace. A nebo ztuhneme: Možná znáte žáky, kteří se na vás při kritice usmívají nebo jen pokyvují hlavou. Nejsou schopni slova. Opět je to přirozená obranná reakce těla. Dokonce podle psychologického jevu nazývaného efekt reaktance, popsaného Jackem W. Brehmem v článku „A theory of psychological reaktance“ lidé mají tendenci odporovat tomu, co vnímají jako omezení své svobody. Když jim někdo říká, co mají dělat, často reagují opačně – jen proto, aby si uchovali pocit kontroly. Je to přirozený jev, který nás provází od malička. Víte, že když dětem řeknete „Neskákejte do té louže.“, tak do ní zaručení skočí 😊. Na stejném principu člověk funguje po celý zbytek života.
Například pokud učitel řekne žákovi: „Nesmíš si teď hrát s mobilem.“ žák může mít silné nutkání to udělat, i když by jinak neměl v úmyslu telefon použít. Tento efekt vysvětluje, proč přímá kritika nebo příkazy mohou vést k odporu namísto spolupráce. Jak tedy můžeme zařídit, aby kritika nebyla destruktivní, ale konstruktivní?
- Nabídnout možnosti ke zlepšení, ne pouhé hodnocení.
- Používat jazyk zaměřený na budoucnost, např. „Příště můžeme vyzkoušet jiný přístup“.
- Nabídnout pomoc. „Jestli budeš chtít, můžeme se na to příště podívat spolu.“
Hedvábně měkoučká šála pro podporu užitečné zpětné vazby
Jaké jsou psychologické aspekty zpětné vazby? Využijte k ujasnění model SCARF od Davida Rocka, který shrnuje pět klíčových oblastí, které ovlivňují naše vědomé i nevědomé reakce na zpětnou vazbu:
- Status – všichni chceme, aby náš status (postavení ve společnost, sebevnímání) nebyl ohrožen, proto je nutné zpětnou vazbu podávat s respektem.
- Certainty (Jistota) – zpětná vazba by měla přinášet jasnost, nikoliv zmatek.
- Autonomy (Autonomie) – pocit kontroly nad situací pomáhá přijetí zpětné vazby.
- Relatedness (Sounáležitost) – pocit přijetí v kolektivu zvyšuje motivaci ke změně.
- Fairness (Spravedlnost) – zpětná vazba musí být vždy v náležitém kontextu a spravedlivá.
Model SCARF lze přirovnat k „hedvábně teplé šále“ – poskytuje komfort a jistotu při sdělování i přijímání zpětné vazby.
Status (Postavení)
Minimalizace hrozeb:
Nesprávné podání zpětné vazby může ohrozit pocit postavení žáka nebo učitele a vést k obraně nebo frustraci. Jemnější přístup je klíčový – například můžete žákovi nejprve nabídnout možnost zhodnotit svůj vlastní výkon: „Jak se ti práce na projektu dařila? Co si myslíš, že šlo dobře a co by šlo zlepšit?“ Tím podpoříte jeho sebehodnocení a snížíte riziko obranné reakce.
Příklad: Pokud učitel poskytne zpětnou vazbu na skupinovou práci tak, že před třídou vyzdvihne jen chyby jednoho žáka, může to snížit jeho sebevědomí a status ve třídním kolektivu. Místo toho je vhodnější individuální rozhovor, kde se žák cítí bezpečně a motivovaně ke zlepšení.
Maximalizace odměn:
Pravidelně oceňujte snahu a pokrok žáků, nejen výsledky. Například pochvala za zlepšení v matematických úlohách může žáka motivovat k další práci. Dejte žákům možnost převzít odpovědnost za své učení – například tím, že jim svěříte vedení části školního projektu. Pamatujte na starou známou manažerskou poučku: „Kritika jen mezi 4 očima, pochvala před „nastoupenou jednotkou“!
Jistota (Certainty)
Minimalizace hrozeb:
Nejasná očekávání mohou vést k nejistotě, která způsobuje úzkost a nesoustředěnost. Žáci potřebují jasně stanovené cíle a strukturu. Rozdělením většího úkolu na menší, snadno dosažitelné, konkrétní kroky můžete žákům pomoci lépe pochopit, co se od nich očekává.
Příklad: Místo obecného pokynu „Napište slohovou práci.“ je užitečnější dát konkrétní kroky: „Nejprve si vyber téma, pak si napiš osnovu a nakonec rozveď hlavní myšlenky.“
Maximalizace odměn:
Jasná struktura a očekávání pomáhají žákům cítit se bezpečně a jistě. Například pokud učitel na začátku hodiny jasně stanoví cíle a kritéria hodnocení, žáci vědí, co je čeká a mohou se na to připravit.
Autonomie (Autonomy)
Minimalizace hrozeb:
Mikromanagement, tedy neustálé kontrolování a řízení každého kroku, může u žáků vést ke ztrátě motivace. Snažte se nezasahovat do jejich práce příliš často a nechte je najít vlastní cestu k dosažení cíle. Povzbuzujte oceňováním dílčích kroků.
Příklad: Namísto neustálých oprav slohové práce zkuste žáka nechat, aby sám navrhl, jak by ji mohl vylepšit, a pak mu poskytněte konstruktivní podněty. Nebo: Učitel si je vědom potřeby zachovat autonomii žáka a při zpětné vazbě mu nabízí možnost výběru dalšího kroku: „Myslíš, že bys chtěl na tomto tématu pracovat individuálně, nebo bychom si ho mohli projít společně na konzultaci?“
Maximalizace odměn:
Podpořte autonomii žáků tím, že jim umožníte podílet se na rozhodování, například při volbě tématu projektu nebo způsobu jeho prezentace. Dejte jim prostor k experimentování a vlastnímu hledání řešení.
Sounáležitost (Relatedness)
Minimalizace hrozeb:
Nedostatek vztahů a propojení s ostatními může vést k pocitům izolace a snížení motivace. Je důležité vytvářet prostředí, kde se žáci cítí přijímáni a podporováni. Zavedení systému vrstevnické podpory (např. starší žáci pomáhají mladším) může posílit vzájemnou spolupráci a sounáležitost.
Příklad: Žák, který má potíže s matematikou, se může cítit osamocený a frustrovaný, pokud mu nikdo nenabídne pomoc. Podpora spolužáků v podobě doučování nebo společného řešení úloh může výrazně zvýšit jeho sebevědomí.
Maximalizace odměn:
Podporujte týmovou spolupráci organizací společných projektů nebo mimoškolních aktivit. Pravidelná společná setkání, kde se žáci mohou podělit o své úspěchy a zkušenosti, posilují pocit sounáležitosti.
Spravedlnost (Fairness)
Minimalizace hrozeb:
Nespravedlivé zacházení, jako je neobjektivní hodnocení nebo protekcionismus, může vést k demotivaci a narušení vztahů ve třídě. Důležité je poskytovat zpětnou vazbu na základě jasných kritérií a stejných pravidel pro všechny.
Příklad: Pokud učitel veřejně pochválí jednoho žáka za dochvilnost a u druhého stejnou schopnost přehlédne, může to vyvolat pocit nespravedlnosti a demotivace. Spravedlivý přístup vyžaduje konzistentní oceňování všech studentů na základě stejných pravidel.
Maximalizace odměn:
Stanovte jasná a srozumitelná pravidla hodnocení a komunikujte je se žáky. Například vytvořte společně s třídou „třídní smlouvu“ obsahující pravidla pro hodnocení a chování, což posílí pocit spravedlnosti a transparentnosti.
Tímto přístupem se z kritiky stává užitečná zpětná vazba, která podporuje rozvoj a zájem žáků a zlepšení třídního klimatu. Pamatujte, že každý člověk reaguje na zpětnou vazbu jinak. Například introvert se může vyhýbat veřejné pochvale, zatímco extrovert ji ocení a bude z ní čerpat energii. Proto před jakýmkoli jednáním zvažte individuální potřeby druhé osoby a zeptejte se sami sebe: Co by pro něj mohlo být hrozbou? Jakou odměnu by nejvíce ocenil?
Doposud jsme se zabývali nastavením vnějších podmínek a našim vnitřním nastavením, což je nezbytné pro správné podávání zpětné vazby. Bez tohoto nastavení ani sebelepší technika nebude fungovat. Zabalte se tedy do hedvábné šály SCARFu a využijte některý z následujících postupů.
Techniky podávání zpětné vazby pro praxi
Efektivní metody poskytování zpětné vazby mohou zajistit její lepší přijetí a podpořit, aby podněty ke zlepšení náš komunikační partner přijal a zapojil do své praxe:
- Sendvičová metoda – přístup zahrnující kombinaci pozitivní zpětné vazby, konstruktivní kritiky a opětovné podpory. Sendvičová metoda v komunikaci s rodiči:
- Příklad: Třídní učitel během rodičovské schůzky: „Vaše dcera má skvělý smysl pro detail a vždy pečlivě plní úkoly. U písemných prací by se mohla více soustředit na strukturu textu, například lepším rozvržením odstavců. Celkově však prokazuje velký potenciál a její píle je obdivuhodná.“
- Koučovací zpětná vazba – každý člověkmá vše potřebné ke svému rozvoji v sobě. Koučovací práce tkví v podněcování, inspiraci a pomoci jedinci, aby chtěl odhalovat své zdroje, rozšiřovat své obzory a změnil se. Systemický koučovací přístup hledá to, co funguje, to, co je užitečné,a to s klientem dále rozvíjí.K tomu používáme otázky na řešení, minulé úspěchy, zdroje a výjimky. Změna člověka je pak trvalá, protože je výtvorem jeho samotného. Pokládejte otevřené otázky např. „Jak by ses příště mohl zlepšit?“ Použití koučovacích otázek pro rozvoj:
- Příklad: Učitel při diskusi s žákem o jeho zhoršeném výkonu nepředkládá pouze kritiku, ale klade otázky jako „Co si myslíš, že ti pomohlo v minulých testech?“ nebo „Jaké strategie by ti mohly pomoci lépe se připravit příště?“
- Příklad systematické koučovací zpětné vazby: Nejprve se žáka ptáme – Co se ti podařilo? Díky čemu se ti to podařilo? Nač by ses chtěl zaměřit příště? Co by ti pomohlo? Jak bys to mohl udělat? Zpětnou vazbu pravidelně opakujeme.
- Feedforward technika – zaměření na budoucí možnosti a zlepšení místo minulých chyb. Feedforward technika zaměřená na budoucnost:
- Příklad: Místo hodnocení minulých chyb učitel říká: „Zkus se příště zaměřit na přesnější formulace v odpovědích. Mohlo by pomoci, kdybys si otázky předem rozdělil do bodů.“
- Asertivní technika – metoda, která se zaměřuje na vyjádření vlastních pocitů a potřeb s respektem k druhým. Asertivní zpětná vazba nabízí strukturovaný přístup využívající následující kroky:
- Ocenění: „Vážím si tvého nasazení při projektu.“
- Vyjádření: „Vadí mi, když se termíny nedodržují, cítím se pak pod tlakem.“
- Návrh: „Bylo by fajn, kdybychom si nastavili jasné termíny.“
- Výhody: „Pomohlo by to lepší organizaci práce a bylo by méně stresu.“
- Otevřenost: „Co si o tom myslíš?“
- Příklad s žákem, který chodí do školy stále pozdě:
- Ocenění: „Vážím si toho, že se snažíš chodit do školy i přes potíže s ranním vstáváním.“
- Vyjádření problému: „Vadí mi, že chodíš pozdě a narušuje to začátek hodiny.“
- Návrh řešení: „Potěšilo by mě, kdybys zkusil ráno odcházet o 10 minut dříve.“
- Výhody změny: „Pomohlo by to nejen tobě, ale mi a celému třídnímu kolektivu, protože začneme včas.“
- Zapojení druhé strany: „Co myslíš, zvládl bys to?“
Tyto techniky nabízejí možnost poskytovat rozvojovou zpětnou vazbu podporující růst žáků a zlepšení školní prostředí. Využijte to, co je vám blízké. Pak bude zpětnou vazba autentická, což zvýší možnost jejího přijetí.
Závěr
Podávání a přijímání kritiky je dovednost, která vyžaduje empatii, citlivost a strategii. Správně podaná zpětná vazba podporuje růst, motivaci a efektivitu. Použití technik jako je koučovací přístup nebo SCARF model pomáhá vytvářet pozitivní a rozvojové prostředí.
A pamatujte, kritika není váš názor, ale nástroj k rozvoji ostatních i sebe samých. Zkuste si při příštím podávání zpětné vazby vzpomenout na tyto techniky a pozorujte, jak se mění reakce vašich žáků.