V posledních letech zažívá meditace a mindfulness (všímavost) obrovský rozmach. Učí se ve školách, firmách, kurzech i na YouTube. Setkáte se s ní v Reelsech (protože nabízí krátká cvičení). Mindfulness a KBT (kognitivně-behaviorální terapie) patří k nejčastěji navrhovaným postupům, když AI dostane otázku na duševní zdraví.
Lidé hledají klid, zpomalení, návrat k sobě. A meditace může být jedním z nástrojů, jak se o duševní zdraví lépe starat. Jenže… ne vždy! A ne pro každého!
Téma možných nežádoucích účinků meditace je stále podceňované. A přitom by si zasloužilo víc pozornosti. Ne kvůli šíření strachu, ale kvůli bezpečí těch, kteří do meditace vstupují s důvěrou.
Co ukazuje výzkum?
Systematický přehled (Adverse events in meditation practices and meditation-based therapies, 2021) shrnuje 45 let výzkumu:
– Nežádoucí účinky se objevily u více než 8 % účastníků, v observačních studiích, tzn. ve výzkumně nekontrolovaném prostředí, což jsou lidé, kteří meditují sami doma podle aplikací, knih nebo online videí, dokonce u třetiny lidí. Chybí jim podpora, kontext a vedení. To je stále častější scénář, protože aplikace jako Headspace nebo Calm mají desítky milionů uživatelů po celém světě.
– Mezi nežádoucí účinky patří nejčastěji úzkost, deprese, halucinace, dezorientace, disociace, ale i zesílení existujících potíží.
– Nejčastěji se obtíže objevily během nebo těsně po meditaci, a někdy přetrvávaly i týdny.
A co je možná nejpřekvapivější: většina lidí, kteří tyto stavy zažili, neměla žádnou předchozí diagnózu duševního onemocnění.
„Ale to je přece normální, jen to projdi!“
Možná jste to slyšeli. Že je to jen fáze. Krize před posunem. Něco, co se má „vydržet“. Jenže co když ne?
Když se vám rozklepou nohy při běhu, odpočinete si. Když se vám rozklepe duše při meditaci, je naprosto v pořádku se zastavit. Hledat oporu. Mluvit o tom. Neignorovat.
Meditace zasahuje do vědomí a tělesného prožívání. To, co může být pro jednoho osvobozující, může být pro jiného zahlcující. A ne vždy to poznáte předem.
V tradičních buddhistických textech se například píše, že pokud není meditace prováděna správně, může vést ke zmatení, neklidu nebo ztuhlosti mysli. Není to považováno za duchovní průlom, ale za chybu v praxi. Stejně tak dnešní výzkumy upozorňují, že některé negativní zážitky nejsou „očistným procesem“, ale voláním po přerušení či změně přístupu.
Když meditace zraňuje
Setkávám se s lidmi, pro které byla meditace nepříjemným zážitkem. Zažili úzkost, ztrátu kontroly. A setkali se i s tím, že jim jejich potíže nebyly uvěřeny „nadšenci“ do mindfulness. Že si „jen něco projektují“. Že „to přejde“.
Nepřešlo. A místo podpory se dostavily pochybnosti, stud, či pocit, že selhali. A přitom stačilo otevřeně říct, že i meditace má svá rizika.
Jak k tomu přistupovat bezpečně?
Nejde o to meditaci zatracovat. Ale učit se s ní zacházet jako s nástrojem, který může být účinný, ale ne všespásný.
Zde je pár doporučení pro bezpečnější praxi:
- Začněte pomalu, méně je víc. Krátké vedené meditace pod dohledem zkušeného průvodce jsou vhodnější než desetidenní ticho bez přípravy.
- Vnímejte signály těla, pokud se objevuje neklid, disociace, úzkost, mluvte o tom.
- Hledejte bezpečný prostor, meditace není samospasitelná. Potřebuje vhodný kontext, a někdy i terapeutickou oporu.
- Nebojte se říct „ne“, i když všichni kolem meditují, vy nemusíte.
- Podobně jako u autogenního tréninku, který je v českém zdravotnictví hojně doporučován, ale mnoho lidí z něj odchází demotivováno, protože „jim nejde“, i meditace může vést k frustraci, když se očekává, že půjde a pomůže všem.
- Stejně i na hypnózu se klienti objednávají v domnění, že za 1 sezení se vyřeší vše, co 30 let nešlo. Ani to tak nefunguje 😊
- I u jiných terapeutických metod platí: neexistuje univerzální recept. Každý člověk potřebuje něco jiného. Právě proto se zodpovědní psychoterapeuti neustále dále vzdělávají a rozšiřují svůj profesní repertoár, aby mohli nabídnout takový přístup, který bude skutečně užitečný pro konkrétního člověka, s jeho konkrétními potřebami, životní situací a tempem.
Například Česká asociace pro psychoterapii vyžaduje od svých členů – psychoterapeutů průběžné vzdělávání a pravidelné dokládání profesního rozvoje. Pokud hledáte psychoterapeuta, je dobré si ověřit, zda je členem této profesní organizace. Může to být jeden z ukazatelů, že bere svou práci skutečně zodpovědně.
V péči o duši totiž neplatí „jeden nástroj pro všechny“. Platí spíš: hledáme cestu, která bude sedět právě vám.
Záleží i na výkladu
Zajímavé je, že ne každý negativní zážitek z meditace lidé hodnotí jako škodlivý. Někteří jej popisují jako náročnou fázi, která vedla k posunu. Jiní jako hluboce zneklidňující zážitek, ze kterého se dlouho vzpamatovávali.
Výzkumy ukazují, že hodnocení a výklad zážitku hrají klíčovou roli. To, co jeden člověk zažívá jako „transcendenci“, může druhý vnímat jako ztrátu kontaktu se sebou. A právě proto je tak důležité mít bezpečný rámec, podporu a možnost mluvit i o nepříjemných zkušenostech bez tlaku.Začátek formuláře
PhDr. Sylvie Navarová
Psycholog, psychoterapeut