Teenager, který přemýšlí nad položenou otázkou a ihned odpovídá celou větou a jinak než „nevím“… Žák, který činí kroky, k nimž se zavázel (více se učit, chodit včas apod.)… To je sen mnoha pedagogů. Pojďme se v tomto článku podívat, jakým komunikačním způsobem můžeme podpořit pravděpodobnost zájmu žáků o vlastní rozvoj.
Záměrně píši, že se v tomto článku podíváme na to, jak podpoříme motivaci žáků k přemýšlení nad
tématy. Nic a nikdo vám nemůže zaručit, že to bude 100% fungovat. Můžeme se ale o jiný způsob
komunikace s teenagery snažit. Pojďme na to…
Více se dočtete v článku v časopise Třídní učitel (1. čtvrtletí 2023, časopis si lze objednat na adrese send@send.cz) nebo dozvíte a naučíte na kurzu Koučování teenagerů a dalších našich kurzech.
Nejprve si řekněme o základních principech koučovací komunikace s teenagery, které my (pedagogové, pomáhající profesionálové) potřebujeme dodržovat, a bez kterých každá technika či koučovací otázka ztratí svou sílu.
3 základní principy koučovací komunikace s teenagery
Rovnocenný partnerský přístup – pedagog a žák jsou si v rámci koučovací komunikace rovni. První a zároveň nejobtížnější princip! Pedagog aktivně naslouchá, klade otevřené otázky, dává teenagerovi prostor k přemýšlení, který žák může aktivně využít.
Nehodnotící, neexpertní přístup – pedagog v koučovací komunikaci není ten „chytřejší“, „zkušenější“, pedagog je ten, který se zajímá o svět teenagera, který nezná a neví, co je pro něj dobré, vhodné. Předpokladem pro tento přístup je důvěra pedagoga ve schopnosti teenagera. Zásadní je pedagogova důvěru v to, že je žák dostatečně kompetentní k samostatnému myšlení a rozhodování.
Kladení otevřených otázek – pedagog klade takové otázky, které podnítí přemýšlení žáka. Pedagog se vyhne sugestivním otázkám, které byť otevřené, ale podsouvají jeho „dobrý, zkušený“ názor. Otevřené otázky se drží tzv. + módu (hledáme, co funguje, v čem se teenagerovi daří, zkoumáme, jak to dělá, že se mu daří, jaké chování se mu vyplácí při zvládání obtíží, a jak to všechno může využít ke zvládnutí výzev, které přicházejí).
Když teď již víme a dodržujeme základní koučovací principy, můžeme vést rozhovor v určité struktuře. Základní strukturou, kterou si představíme, je inspirována modelem GROW popsané Sirem Johnem Whitmorem v knize Koučování. Tradiční koučovací strukturu jsem upravila za základě praxe s prací s teenagery na RGOW.
Struktura koučovací komunikace s teenagery
R – REALITY: Zkoumání reality
Tato fáze je věnována zjišťování, jaký je stávající stav (co se ve světě teenagera děje). Zaměřujeme se mimo toho, co ho trápí, hlavně na objevování zdrojů (co se daří, co mu funguje) a účinnost jeho kroků (co už pro zlepšení udělal).:
- Co se děje? Co bys potřeboval ty?
- Jak moc ti na tom záleží?
- Koho, kromě tebe, se to týká?
- Kdo ví o tom, že s tím chceš něco udělat?
- Co jsi dosud podniknul?
- Jaké účinky to mělo?
- Jaké překážky budeš muset překonat?
- Jaké „zdroje“ máš k dispozici? Význam pojmu „zdroje“ je dobré teenagery rozebrat. Mimo faktických zdrojů (finančních, zdrojů podpory apod.) jde o zdroje osobnostní – vlastnosti, schopnosti, dovednosti, znalosti, souhrnně kompetence.
Skrze diskusi o Realitě se nám obvykle povede dobře navázat vztah s žákem. Pokud jsou dodržovány koučovací principy, bude se žák cítit přijímaný, neodsuzovaný/neposuzovaný/nehodnocený. Uvolní se pro další komunikaci směřující k jeho cílům, které jsou obtížnější na přemýšlení a k naformulování.
G – GOALS: Stanovování cílů
Cíle vycházejí z představy teenagera o jeho budoucnosti. Nejprve tedy pracujeme s představou preferované budoucnosti, s jeho vizemi. Základní otázkou pro mapování vizí žáků je:
- Představ si, že se potkáme za 10 let… Problémy, o kterých jsme mluvili jsou dávno vyřešeny, a ty zářící štěstím povídáš o tom, jak žiješ. O čem povídáš? – k vyslovení této otázky využijte tón hlasu, kterému se říká hlas Kouzelníka (hlubší, pomalejší, jako když čteme pohádky).
Obdobně lze metodicky využít práci s prostorem dle Toma Arnkila nebo Zázračnou otázku Steva De Shazera.
Tento způsob práce směřuje k přeskočení problému a vysnění žádoucí budoucnosti. Z vize lze vydefinovat konkrétní cíle. Cíle by měly být SMART+ES:
- Specifický: Čeho konkrétně chceš dosáhnout v nejbližší době?
- Měřitelný: Jak to poznáš, že jsi toho dosáhl?
- Akceptovatelný: Na škále 1-10, kde 1 znamená „cíl mě nezajímá“ a 10 „chci cíle dosáhnout“, kde jsi teď?
- Reálný: Jak je reálné, že cíle dosáhnete (na stupnici 1-10)?
- Termínovaný: Kdy chcete cíle dosáhnout?
- + mód: Cíl musí být pozitivně formulovaný (špatně formulovaný cíl – nechci dostávat 5!)
- Ekologický: Jak dosažení cíle ovlivní tebe, tvé ostatní cíle?
- Sociální kontext: Jak dosažení cíle ovlivní tvé okolí?
- Pod kontrolou: Jaký máte vliv na dosažení cíle?
Ve chvíli, kdy se nám v rozhovoru podaří naformulovat SMART cíl, otevírá se prostor pro generování možnosti řešení.
O – OPTIONS: Hledání možností
Smyslem není nalézt „správnou odpověď“, ale vytvořit si seznam co největšího počtu možností, jak cíle dosáhnout. Tato fáze má de facto podobu brainstormingu.
Příklady otázek pro fázi možnosti:
- Co můžeš udělat pro dosažení cíle?
- Co dalšího můžeš udělat?
- Co ještě?
- Co bys udělal, když…: (bys měl víc času, peněz nebo kdybys byl šéfem / bys mohl začít od začátku, na nové škole / bys znal odpověď? / by tato překážka neexistovala?
- Co by udělal … (vzor / kamarád / Bart Simpson / další pro teenagera zajímavé posty žijící, filmové apod. / tvůj konkurent)?
- Jaké výhody a nevýhody mají jednotlivé možnosti?
Tato fáze rozhovoru vyžaduje od pedagoga – kouče velikou trpělivost a nevměšování se do myšlení teenagera, i když přímo „svádí“ k nevyžádaným radám a doporučením.
Akční kroky, úkoly a experimenty
Závěrečnou část rozhovoru věnujeme otázkám směřujícím k formulování akčních kroků, které teenagerovi z rozhovoru vyplývají. Cílem této fáze je vytvořit akční plán zaměřený na dosažení cíle.
- Co uděláš?
- Jak na to půjdeš? Jak budeš postupovat?
- Co uděláš jako první? Co pak?
- Kdy to uděláš?
- S jakými překážkami se můžeš setkat? Jak je překonáš?
- Kdo musí být informován o tvém plánu?
- Jakou podporu potřebuješ? Jak a kdy získáš podporu?
- Jaká je tvoje vůle k plnění kroků?
Pokud je vůle menší než 100%, tak je potřeba prozkoumat, jak jinak si potřebuje kroky naformulovat, aby byly opravdu zvládnutelné, realizovatelné.
V dalším textu vám nabídnu několik koučovacích technik, které se v praxi s teenagery osvědčují. Techniky zasadíme do struktury rozhovoru při dodržení základních koučovacích principů. Techniky lze využívat pro individuální komunikaci i v rámci skupinového koučinku.
Příklady koučovacích technik pro práci s teenagery
Koučovací karty Surikaty
Čas: 20 min.
Cíl: hledání vlastních zdrojů, přemýšlení o svých vlastnostech a silných stránkách.
Postup provázení technikou: Pedagog-kouč může využít různé koučovací karty, např. Surikaty, které slouží k reflektování kompetencí (vlastností, schopností, dovedností. Kouč karty rozloží tak, aby si je mohl žák prohlédnout. Kouč vyzve teenagera k výběru karet, které ho vystihují: Vyber min. 3 karty, které vystihují tvoje vlastnosti, to, jaký jsi“.
Otázky k provázení:
- Jaké jsou tvoje vlastnosti? (ptáme se osobně) / Jaké vlastnosti má Surikata? (ptáme se projektivně)
- Čím je pro tebe karta zajímavá?
- Jaké tvoje vlastnosti karta vykresluje?
- Které vlastnosti jsou tvé silné stránky? Kdy je využíváš? V jakých situacích jsou ti užitečné? Které své silné stránky bys rád dále rozvíjel? K čemu ti to bude užitečné?
- Které své vlastnosti bys chtěl změnit? Když by se ti to povedlo, co by bylo jinak?
- Co ti z toho vyplývá? Co uděláš jako první krok k seberozvoji?
Možná rizika: Žák nemá slovní zásobu. Řešení – v rámci akčního kroku lze nabídnout experiment vyhledání vlastností na internetu a zápis těch, o kterých si myslí, že jsou jeho.
Cesta životem
Čas: 40 min.
Cíl: hledání vlastních zdrojů a strategií zvládání, přemýšlení o úspěších a silných stránkách.
Postup provázení technikou: Vezmi si papír a pastelky. Na chvíli se posaď, zavři oči a s výdechem nechej volně plynout myšlenky předchozím rokem. Jak začal? Jaký byl průběh? Jaký byl jeho závěr? Jaké lidi jsi cestou rokem potkal? Jaká místa jsi navštívil? Představ si, že můžeš namalovat svou cestu svým rokem. Jaká cesta to byla? Klikatá? Kamenitá? Přímá?
Otevři oči a cestu namaluj na připravený papír. Dej cestě tvar, barvu, můžeš používat symboly, obrázky, tvary…
Vezmi pastelku barvy, která je pro tebe symbolem spokojenosti, radosti, pozitivních pocitů, úspěchů. Najdi minimálně 3 okamžiky v roce, kdy jsi se cítil spokojený, radostný, prožíval jsi pozitivní pocity, úspěchy. Spokojenosti na své cestě zakresli symbolem, který tě jako první napadne, když na danou situaci pomyslíš.
Cesty životem nebývají jen o pozitivních prožitcích a je to dobře. Kdybychom neprožili i negativní emoce, jak bychom si mohli pozitivních chvil povšimnout? Negativní situace jsou velmi cennou zkušeností. Z tohoto úhlu pohledu prozkoumej svůj předchozí rok. Zvol barvu pastelky a zakresli do své cesty 1 nejcennější zkušenost, které jsi nabyl.
Jak tvoříš spokojenosti a úspěchy? Nyní máš základ pro pojmenování vnitřních zdrojů a užitečných strategií chování. Zastav se u každé spokojenosti, cenné zkušenosti a úspěchu a odpovězte si na otázky:
- Díky kterým vlastnostem, schopnostem sis spokojenosti zařídil? Jak jsi dosáhl svých úspěchů? Díky, kterých vlastnostem, schopnostem, dovednostem?
- Jak se ti podařilo negativní situaci zvládnout? Jaké své dovednosti a chování jsi pro zvládnutí využil? Co jsi se díky této situaci naučili?
Při odpovědích se zaměř na své vlastní schopnosti, dovednosti, znalosti, kompetence, vnitřní zdroje, hodnoty apod. Své myšlenky piš do obrazu.
Možná rizika: Žák nenajde své úspěchy ihned, v rámci rozhovoru. Opatření – lze Cestu společně rozpracovat a další detaily nechat na mezidobí k přemýšlení a dopracování. Při dalším setkání se k ní vrátit a dokončit.
Časová osa preferované budoucnosti
Čas: 40 min.
Cíl: plánování do budoucna, stanovování cílů a akčních kroků je zlepšení za využití vnitřních zdrojů
Postup provázení technikou: Systemická teze říká „Všechno je o tom, co bude potom“. Udělejme tedy přesun do budoucnosti ve své fantazii a při zapojení všech 5 smyslů prozkoumejme preferovanou budoucnost pečlivě, podrobně, do posledního detailu tak, aby byla uchopitelná, bezpečná a tudíž realizovatelná.
Začněme s plánováním jinak. Od konce. Zavři si oči a přesuň se ve své mysli do budoucnosti – za rok. Je o rok více. Jste o rok moudřejší a zkušenější. A po roce bilancuješ …Plně svou budoucnost prožij všemi smysly, jako by se děla právě teď. Co vidíš? Co slyšíš? Jak chutná? Jak voní? Co cítíš? Kde na těle to cítíš? Pečlivě si tyto podněty ulož – jako kdyby sis svou budoucnost vyfotil. Je to něco, k čemu se můžeš v průběhu roku vracet a povzbudit, motivovat sebe sama k dosažení svých cílů. V jakém prostředí ve své fantazii o budoucnosti jsi? Co sis za ten fantazijní rok užil? Jaké schopnosti jsi rozvinul? Co pro tebe bylo důležité? Jak sám sebe na konci příštího roku vnímáš?
Otevři oči a sepište si, co všechno chceš mít na konci nového roku – jaké spokojenosti, jaké úspěchy, jaké zkušenosti, jaká místa chcete navštívit, jaké lidi chcete potkat?
A nyní nastává obtížná myšlenková operace. Začni svou cestu novým rokem odvíjet od konce. Tvoř cestu od konce roku až do současnosti. Dej cestě tvar, barvu. Kresli a zapisuj důležité milníky, kterými chceš v následujícím roce projít. Pozn. tento postup je opravdu velmi obtížný. Pokud by teenagerovi nevyhovoval, zvolte běžný způsob plánování od teď do budoucnosti.
Jak si zařídíš úspěchy? U každého milníku se zastav a napiš si své zdroje pro jeho realizaci. Inspirací ti může být výstup z předchozí techniky (Cesta životem). Jaké schopnosti, které již máš, využiješ? Jaké dovednosti, znalosti? Co ještě potřebuješ pro úspěšné provedení? Co se budeš muset naučit nového? Jak to uděláš?
A co když se nebude dařit? Co pak uděláš? Jak bude vypadat tvoje zacházení s těmito rizikovými situacemi? Jak si s nimi poradíš?
Možná rizika: Žák si cestu do budoucnosti naplánuje, ale nebude se jí držet. Opatření – vyzvěte teenagera k naplánování pravidelných zastavení se sama se sebou (alespoň 1x měsíčně), na kterých bude pravidelně vyhodnocovat a reformulovat své kroky na své cestě k preferované budoucnosti.
Koučovací karty Lvi
Čas: 20 min.
Cíl: orientace v rolích, které teenager zastává.
Postup provázení technikou: Po covidových opatřeních mnoho teenagerů řeší sociální úzkosti, strachy, nepohody v kolektivu a v komunikaci s lidmi. Může být vhodné toto téma probrat nenásilnou formou za využití karet Lvi. Karty Lvi slouží k přemýšlení o rolích ve skupinách a interakcích s lidmi a s nimi spojenými kompetencemi. Kouč karty rozloží tak, aby si je mohl žák prohlédnout. Kouč vyzve teenagera k výběru karet vykreslující role, které nejčastěji zastává ve skupině vrstevníků, v rodině, ve škole, v komunikaci s dospělým apod.
Otázky k provázení:
- Jaké jsou tvé role ve skupině/rodině/třídě/…?
- Jak se v daných rolích cítíš (ptáme se osobně) / Jak se Lev v dané roli cítí? (ptáme se projektivně)
- Čím je pro tebe karta zajímavá? Čím tě zaujala?
- Jaké tvoje vlastnosti karta vykresluje? Jaké své strategie chování v kartě vidíš?
- O kterých svých silných stránkách v komunikaci s druhými uvažuješ? Jak jsou ti užitečné ve skupině?
- Které své vlastnosti bys chtěl změnit, aby ses ve skupině cítil lépe? Když by se ti to povedlo, co by bylo jinak?
- Jaký experiment si chceš vyzkoušet a sledovat, čeho si všimne okolí?
Možná rizika: Žák bide zůstávat v – módu. Řešení – kouč potřebuje důsledně dodržovat + mód a pomáhat teenagerovi hledat jeho vnitřní zdroje.
Negativní (paradoxní) brainstorming
Čas: 10 min.
Cíl: hledání možností řešení, změna úhlu pohledu.
Postup provázení technikou: Tato technika je teenagery obzvlášť oblíbená. Vyzveme žáka, aby vymýšlet, jak může danou situaci, kterou si přeje vyřešit, paradoxně ještě více zhoršit.
Otázky k provázení:
- Co můžeš udělat pro to, abys svůj cíl nikdy nenaplnil?
- Jak to můžeš ještě zhoršit?
Př. Teenager se chce zlepšit v komunikaci s druhými. V rámci paradoxního brainstormingu vydefinuje možnosti zhoršení: nepozdravím, budu se mračit, nebudu poslouchat, co druzí říkají, nebudu se jim dívat do očí, budu si hrát s telefonem, …
Teenager si vydefinuje si nejvíce paradoxních činů.
| Jak lze problém ještě více zhoršit – formulce činů vedoucích ke zhoršení situace | Otočení „na hlavu“ – formulace činů vedoucích k pozitivním důsledkům |
| – – – | – – – |
Následuje nejdůležitější fáze. Na základě vydefinovaného chování s negativním důsledky vyzveme teenagera k otočení „na hlavu“, tedy naformulování chování vedoucího k pozitivním důsledkům.
Uzavíráme dotazem na konkrétní akční kroky: Co ti z toho vyplývá? Které chování si chceš vyzkoušet v nejbližší době? Jak na to půjdeš? Co očekáváš za výsledky?
Koučovacích technik pro práci s teenagery je mnoho. Pro jejich úspěšné využití doporučuji absolvování koučovacího výcviku, kde si můžete vše pořádně vyzkoušet a natrénovat. Přece jen jde o zcela jiný způsob komunikace, než se ve školách běžně používá.
Přeji, ať si svou práci s teenagery užíváte a zažíváte radost z jejich posunů!
PhDr. Sylvie Navarová
Psycholog, kouč, supervizor