Koučovací přístup v podpoře duševního well-beingu

Celý článek publikován v časopise Třídní učitel a vedení třídy I. čtvrtletí 2024, vydává Život bez závislosti, z.s.

Za základní gramotnost je považováno čtení a psaní. Dále jistě znáte gramotnost počítačovou či finanční. V posledních letech se otevírá nová oblast – gramotnost v oblasti duševního zdraví. Jak využít v prevenci a péči o psychiku koučovací přístup? Pojďte vyzkoušet sami na sobě i se svými žáky.

Koučink v prevenci a péči o duševní zdraví

Nejprve si řekněme, proč lze využít koučink k rozvoji dušení gramotnosti a podpoře well-beingu. Pedagog není psycholog, ale může své žáky inspirovat za využití koučovacího přístupu. Musí dodržovat základní koučovací principy, kterými jsou:

Neexpertnost, nehodnotící přístup – nikdy nemůžeme vědět, jak a proč se cítí druhý člověk. Pedagog nemá odbornou psychologickou znalost, ale může své žáky podpořit koučovacím přístupem.
Důvěra, otevřená komunikace – to, jak se člověk cítí a jak nad sebou přemýšlí, se můžeme dozvědět prostřednictvím otevřené komunikace.
Pokládání otevřených otázek – otevřená komunikace předpokládá, že klademe otevřené otázky začínající tázacími zájmeny, nejčastěji „Co?“ a „Jak?“. Vypouštíme ale otázky začínající „Proč?“, které mohou historicky připomínat obviňování: „Proč jsi zase neuděl úkol?“
Aktivita klienta – otevřené otázky umožňují druhému jakékoli odpovědi. Není správná ani špatná odpověď. Otevřené otázky komunikaci otevírají a činí druhého aktivním.
Stanovení cíle – rozhovor má mít směr. Směrem je optimálně to, co je našemu komunikačními partnerovi užitečné, co potřebuje, chce. Zaměřujeme se na budoucnost.
+ mód (zaměření na ne-problém) – každé chování má pozitivní záměr. Hledáme to, co funguje, a to rozvíjíme. Do budoucna stanovujeme pozitivní, motivující a pro klienta / žáka dosažitelné cíle.
Aktivní naslouchání – koučovací přístup tkví v podněcování přemýšlení klienta / žáka nad jeho vlastními cíli, možnostmi jejich naplnění. Vede ke stanovení kroků, které chce pro svůj cíl učinit.

Každý člověk vnímá svět okolo sebe svým vlastním, jedinečným, způsobem. Způsob vnímání je ovlivněn zkušenostmi a zážitky, které v průběhu života nabyl. Koučink se zaměřuje na to, co je dobré, funkční, pozitivní. To znamená, že pojmenováváme užitečné vnitřní zdroje. Když něco nefunguje, tak koučink hledá, co a jak dělat jinak. Inspiraci nalezneme např. ve svých zdrojích. Koučovací přístup staví na konstruktivním myšlení, kterému se klienti / žáci v komunikaci s pedagogem / koučem učí vlastním zážitkem. Koučink se orientuje zejména na budoucnost. Koučovací práce s motivací je v definování pro klienta / žáka žádoucí budoucnosti.

Jak jsme na tom?

Pojďme si udělat revizi stavu naší dušení pohody. Můžete pracovat samostatně, ale i ve skupině. Ve třídě vytvořte škálu čísel 1 – 6, kde jednotlivá čísla znamenají doplnění nedokončených vět.

Nedokončené věty:

V posledních 2 týdnech jsem byl/a veselý/á a v dobré náladě …
V posledních 2 týdnech jsem klidný/á a uvolněný/á …
V posledních 2 týdnech jsem aktivní a plný/á elánu …
V posledních 2 týdnech jsem se probouzel/a osvěžený/á a odpočatý/á …
V posledních 2 týdnech byl můj každodenní režim naplněn věcmi, které mě zajímají ….

Doplňující odpovědi:

nikdy
občas
méně než polovinu doby
více, jak polovinu doby
většinu doby
celou dobu

Přečtěte otázku a vyzvěte žáky, aby se každý postavil na číslo, které odpovídá jeho pocitu z posledních 2 týdnů.

Můžete tak získat představu, v jaké psychické kondici se vy či se vaši žáci nacházejí.

Metafora auta na přední pohon

K duševní gramotnosti patří dovednost pracovat se sebou samým. Jak ale můžeme pracovat s emocemi? Jak je lze ovlivnit? Představte si člověka jako auto s pohonem na přední kola.

Přední kola jsou naše Chování a Myšlení. Chování a Myšlení máme pod vědomou kontrolou, máme na ně vliv. Vždy se můžeme rozhodnout, nač budeme myslet a co uděláme.

Zadní kola se jen vezou. Jsou to naše Emoce a Organismus – fyzické tělo. Emoce se spouštějí automaticky, reagují na to, v jaké situaci se nacházíme, s kým mluvíme, na co při tom myslíme a jak se chováme. Tělo a jeho zdraví či nemoc se také veze za Myšlením a Chováním. Řada nemocí je tzv. psychosomatického charakteru.

Chceme-li ovlivnit to, jak se cítíme, kontrolujme, nač myslíme. Negativní myšlenky přinášejí negativní emoce, pozitivní myšlenky přinášejí pozitivní pocity. Když jsme ve velkém stresu, je těžké myšlenky dostat pod kontrolu. Pomáhá ale jít si zaběhat, vykonat nějakou fyzickou práci. Jestliže pracujeme, zaměřili jsme se na přední kolo auta – Chování.

Úkol na pozorování a doplňování

Popis situace	Emoce	Myšlenky	Chování	Co z toho mohu využít, když se nebudu cítit zrovna dobře?
Příklad: Oslava s kamarády	Byl jsem veselý, uvolněný	Co asi budeme spolu dělat? Co si zahrajeme? Vlastní nápady	Hodně energie, aktivní, smál jsem se, choval jsem se úplně normálně.	Vzpomenu si na Pepu, jak dělal blbosti, a to mě rozveselí.
Doplňte na základě vlastního pozorování	Doplňte na základě vlastního pozorování	Doplňte na základě vlastního pozorování	Doplňte na základě vlastního pozorování	Doplňte na základě vlastního pozorování

Cvičení pro uvědomění si vlivu Myšlení a Chování na Emoce

Zdrojové myšlenky:

Připomeňte si situaci, kdy jste byli veselí, smáli jste se. Co vás rozveselilo, rozesmálo?
Vzpomeňte si, kdy jste byli klidní, co to bylo za situaci? Nač jste mysleli?
Kdy jste dělali něco, co vás opravdu bavilo, úplně vás to pohltilo, prožívali jste flow? Co je to, co vás do flow, kdy jste plní energie a aktivní, dostane?

Zdrojové chování:

Co děláte, abyste byli veselí?
Jak byste popsali své chování, když jste klidní a uvolnění?
Co vám dodá energii? Jak se zaktivizujete k nějaké činnosti?

Veďte žáky k diskusi a vzájemné inspiraci nad tématem Chování a Myšlení, na které mají vliv. Co z toho mohou využít ve chvílích, když se cítí smutní, stresovaní?

Knihovna příjemných vzpomínek

Vytvořte si knihovnu příjemných vzpomínek. Sepište si své příjemné vzpomínky. Kdykoli přijde negativní myšlenka, vytáhněte jednu příjemnou „knihu“ a ponořte se do ní. Člověk totiž nemůže nemyslet (zkuste nemyslet na růžového slona 😊), ale může myslet výběrově.

Udělejte si se svými žáky hodinu zaměřenou na sdílení příjemných vzpomínek. A využijte k jejich prozkoumání cvičení 5 smyslů.

5 smyslů ve vzpomínce

5 smyslů můžeme využít k procházce příjemnou vzpomínkou. Z mé zkušenosti je tento postup klientům, dospělým i dětským, velmi příjemný a funguje jim. Potřebujete k tomu vybrat 1 příjemnou vzpomínku.

Instrukce: Zavřete oči, zkontrolujte celé tělo, že se vám sedí pohodlně. Uvědomte si, jak sedíte, jak se tělo dotýká židle. Upravte podle potřeby polohu svého těla, aby posezení bylo příjemné. Uvědomte si, čeho se dotýkají mé ruce – materiál, kterého se dotýkají. Uvědomte si spojení nohou s podložkou. Můžete si pohýbat prsty u nohou, a tak si ještě intenzivněji uvědomit, jak obě nohy stojí pevně na zemi, jsou s ní spojené. Uvědomte si svůj dech, nádech a výdech. A to, jak s výdechem se celé tělo uvolňuje víc a víc.

Vybavte si v mysli svou příjemnou vzpomínku a postupně si projděte všemi smysly. Uvědomte si, s jakými obrazy je příjemná vzpomínka spojená. S jakými barvami, s jakými tvary je spojená. Uvědomte si, zda vzpomínku vidíte jako statický obraz nebo jako film. Na chvíli se do vzpomínky zakoukejte a uvědomte si, co přitahuje vaši pozornost.

Dále se zaposlouchejte do zvuků své příjemné vzpomínky. Uvědomíte si, s jakými zvuky, tóny, hlasy, melodiemi je příjemná vzpomínka spojená. Zaposlouchejte se do příjemných zvuků.

Uvědomíte si, s jakými chutěmi je příjemná vzpomínka spojená, jak ta vzpomínka chutná. Vychutnejte si ji.

Uvědomíte si, s jakými vůněmi je vzpomínka spojená, jak ta vaše příjemná vzpomínka voní. Zhluboka tu příjemnou vůni nadechněte a vydechněte.

Uvědomíte si, co cítíte na těle. Uvědomím si, kde příjemný pocit má své místo na těle, kde jej cítíte…

Můžete si vytvořit kotvu příjemného pocitu, např. propojením se stiskem palce a ukazováčku.

Následně se zaměříme na nádech a připravíme se na ukončení relaxace. S nádechem si uvědomte čerstvý vzduch proudící do plic. S každým nádechem vnímáte příliv nové energie do celého těla a pak se protáhněte a otevřete oči.

Proberte s žáky, jejich pocity. Ptejte se, které smysly byly nejintenzivnější. Každý to má jinak.

Pokud jste propojovali pocit s kotvou, můžete žáky vést k tomu, aby kotvu využívali v situacích, kdy se potřebují zklidnit a cítit se dobře. Třeba před zkoušením. Víme přeci, že ve strese se zhoršuje paměť, snižuje se soustředění atd.

Příjemný pocit ze vzpomínky je možné posílit prostřednictvím tvorby vnitřního obrazu.

Vnitřní obraz příjemného pocitu

Znovu se ponoříme do příjemné vzpomínky všemi smysly viz výše uvedený postup. Jakmile cítíte příjemný pocit na těle, představte si, že si vezmete barvy a plátno a ten příjemný pocit malujete. Malujte. Jaké barvy použijete? Jaké tvary malujete? Malujte. Vytvořený obraz si zapamatujte.

Tvořiví čtenáři a žáci si mohou vnitřní obraz příjemného pocitu namalovat. Uspořádejte s žáky výstavu obrazů příjemných pocitů.

Co dělat, když nás emoce přemůžou?

Naučme se relaxovat. Všechny relaxace pracují s dechem. S nádechem se okysličuje krev a do těla se dostává energie, svaly se aktivizují. A naopak… Běžná fyziologická reakce svalů na výdech je uvolnění. V emocích a ve stresu každý člověk dýchá povrchově, tzn. tělo není řádně kyslíkem zásobováno. Můžeme si pomoci jednoduchým cvičením. V akutním stresu můžete dýchat na „1“: kratší nádech, delší výdech, např. nádech 1, 2 ,3, výdech 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7.

Dýchání do břicha

Můžeme kultivovat svůj dech, abychom byli na nával emocí a stresu připraveni. Pomůže pracovat s představou: Představte si, že mezi pupkem a páteří máte balónek. Balónek se s nádechem nafukuje a s výdechem vyfukuje. Nafoukněte balónek a vyfoukněte jej. Nadechněte se a představte si barvu balónku. S výdechem balónek očistěte, aby se pěkně leknul a zářil. Nádech balónek nafukuje a výdech balónek čistí. Můžete si i v duchu říkat: „Nadechuji klid, vydechuji a usmívám se. Nadechuji klid, vydechuji a uvolňuji se.“

3 cesty v budoucnosti

Máme pojmenované užitečné vnitřní zdroje. Víme, jak se zklidnit, když se dostaneme do stresu. Pojďme si nyní, prostřednictvím následujícího cvičení, ujasnit budoucnost. V Systemickém koučování se říká, že „všechno je o tom, co bude potom.“ Řada dětí a teenagerů (ale i dospělých) je znejistěna svou budoucností. Necítí se dobře právě proto, že neví, co bude „potom“. I když jim ne-kouči cestu „lajnují“. Využijte koučovací přístup a umožněte sobě a svým žákům vytvořit si vlastní možnosti do budoucnosti. Využijme k tomu designerské myšlení. Musíme přijmout skutečnost, že budoucnost je nejasný problém. Nemáme křišťálovou kouli a ani ta v otázkách budoucnosti nefunguje (byť by si to mnozí přáli). Budete vytvářet 3 prototypy budoucnosti.

Pro zpracování cest budete potřebovat flipchartové papíry a pastelky pro každého žáka.

Výzva žákům zní: Vytvořte 3 zcela odlišné plány své budoucnosti. Dbejte na to, abyste vytvořili 3 zcela odlišné verze vás samotných. Nechceme 3 variace jednoho tématu, ale opravdu 3 odlišné alternativy! Není potřeba ulpívat na 1 verzi budoucnosti. V duchu Maslowova vyjádření „Být tím vším, čím člověk může být“, podněcujeme klienty / žáky k rozšíření vlastních možností.

Vizuálně – graficky znázorněte 3 časové osy následujících 10 let. Uveďte kariérní i osobní cíle. Chcete mít děti, cestovat po Asii, vyhrát fotbalový zápas? Kde chcete žít? Co chcete dělat? Co chcete umět? S jakými lidmi se chcete potkat? Co chcete, aby se vám povedlo?

Jak vymyslet 3 verze života:

Život: To, na co už teď myslíte. Jde o rozvoj aktuálního života nebo nějaké lákavé myšlenky budoucí kariérní cesty. Jde o nápad, který už máte a nyní stojí za to mu věnovat pozornost a rozpracovat jej.
Život: Věc, kterou byste dělali, kdyby ta první zničehonic zmizela. Stává se to, některé typy práce zmizí (např. krámská, dnes už nikdo nedělá ani internetové prohlížeče, dostanete je zdarma s operačním systémem). Představte si, váš první nápad nepůjde uskutečnit, co byste dělali? Přinuťte svou představivost, aby věřila, že se musíte živit něčím jiným než 1. životem, zvládnete to! Buďte skutečnými designéry vlastního života!
Život, který byste žili, kdyby nezáleželo na penězích nebo image. Kdybyste věděli, že se touto profesí můžete vcelku dobře uživit a že se vám nikdo nebude posmívat za to, co děláte. Co byste dělali?

Další postup, jakmile mají žáci vymyšleno a nakresleno:

Každý prototyp pojmenujte titulkem, který shrnuje podstatu dané cesty.
Ke každé cestě si napište 3 otázky, které budete chtít prozkoumat, co budete chtít zjistit (lze do další hodiny oslovit lidi v okolí, kteří uvažované zaměstnání vykonávají, napsat jim e-maily apod. a zjistit odpovědi).
Posuďte každý prototyp z hlediska:
Zdrojů: Co už máte k realizaci cesty? Jaké vlastnosti, schopnosti, dovednosti, znalosti? Co se potřebujete ještě naučit, získat?
Motivaci: Jak moc se vám plán líbí a chcete jej uskutečnit 0-100%?
Sebejistota: Jak moc věříte sami sobě, že jste schopni tohoto plán uskutečnit 0-100%?
Flow – Jak moc je plán v souladu s tím, co děláte rádi 0-100%?
Co ze 3 prototypů můžete začít realizovat hned? Označte.

Uspořádejte prezentaci různých prototypů budoucnosti, aby se žáci mohli inspirovat nápady druhých.

Koučink nabízí mnoho technik a inspirativních otázek k přemýšlení. Přeji, aby vás podněcování žáků k tomu, aby oni sami byli manažeři svého života, bavilo.

PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut, kouč