Celý článek si můžete přečíst ve Zpravodaji pro mzdové účetní a personalisty 6/2024 Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.

Už vás nebaví práce? Dostáváte se častěji do konfliktů s lidmi? Jste unavení? Napjatí? Zlobí vás zdraví? Je možné, že jste se dostali do spirály vyhoření.

Uvedené příklady jsou uvedené pod pseudonymem a zveřejněné se svolením osob, kterých se týká:

Pepa, majitel firmy, muž okolo 50 let, má problém. Nic ho netěší, nedovede se radovat ze života, nic není takové jako dříve, všechno je černé a budoucnosti se bojí. Praktický lékař mu předepisuje antidepresiva. Pepa má vážný problém, prožívá depresivní rozlady a neví, co by mu pomohlo. Ještě mu zbývá tolik vůle, že se rozhodl poradit se s psychologem.

Marie, účetní v korporátu, žena okolo 45 let, má problém. Od neděle do pátku pociťuje velké napětí v celém těle, bolí jí neustále hlavu, cítí se unavená, nevyspaná, v noci se budí, v neděli večer zvrací. Matu má velký problém. V práci se nedokáže soustředit, nic zapamatovat, dělá chyby. Praktický lékař, když ji viděl, moudře doporučil delší dobu na nemocenské a psychoterapii.

Josef, bývalý zaměstnanec banky, muž okolo 40 let, po roční psychiatrické léčbě a hospitalizaci přichází na psychoterapii s diagnózou deprese. Dříve hodně pracoval. Zvládal být v pracovním zápřehu 16 hodin denně 6 dní v týdnu, i v neděli ještě udělal nějaké tabulky, které byly třeba. Zvládal to tak 2 roky. Pak nevstal z postele a započala psychiatrická léčba. Josef má vážný problém, má hypotéku a potřebuje se vrátit do práce.

Co mají tyto příběhy společného? Vykazují známky Syndromu vyhoření. O co jde? Vyhoření je stav chronického stresu, kdy dochází k fyzickému a emocionálními vyčerpání. Jakmile ve spirále Vyhoření dojdete až na dno, pak nevstanete z postele, jak se stalo Josefovi.

Vyhoření probíhá v několika fázích:

  1. Nadšení. Jde o vnitřní zapálení pro práci či činnost. Jedinec je nadšen do své práce. Na začátku překypuje energií, má velká a často nereálná očekávání. Má touhu dělat změny, přistoupit k práci jinak. Dobrovolně pracuje přesčas, práce ho naplňuje, jde do práce s elánem, identifikuje se se svou profesí a často zanedbává volnočasové aktivity.
  2. Stagnace. Počáteční elán upadá, člověk se ve své profesi už zorientoval a zjistil, že má jistá omezení a že ne všechny ideály půjdou naplnit. Začíná vyhledávat koníčky, věnuje se rodině, přátelům. Kdyby zůstal v této fázi a žil pestrý, smyslem naplněný život, pak je jeho psychické a fyzické zdraví dlouhodobě udržitelné. Nicméně někteří jsou taženi spirálou Vyhoření dál.
  3. Frustrace. Pracovníka začínají zajímat otázky efektivity a smyslu vlastní práce. Opakovaně setkal s problémy, nespolupracujícími klienty, byrokratickými překážkami. Mohly se vyskytnout spory s nadřízenými. Objevují se první psychické a fyzické potíže, kdy psychika mluví řečí těla. Neinformovaní jedinci si těchto signálů nevšimnou a začínají se více a více rozčilovat, nemoci jsou častější. Pokud signály těla a duše nepřejdeme a přistoupíme k nim tak, že jde o výzvu ke změně, tak je změna možná. Změna v přístupu k sobě, k práci, k životu není snadná, ale ještě ne tak obtížná jako v následujících fázích. V této fázi se nacházel Pepa.
  4. Apatie. Stadium apatie přichází po dlouhodobější frustraci, kdy má člověk dojem, že na pracovní situaci a život nemá vliv (ať už domněle nebo objektivně). Dochází k tzv. HH-syndromu – bezmoc a beznaděj („HH“ z angl. helplessness & hopelessness). Pracovník vnímá své povolání jen jako zdroj obživy, dělá pouze to, co musí, a odmítá jakékoli novinky, rozhovory se spolupracovníky i žádosti o práci přesčas. Často se cítí klienty, prací, kolegy obtěžován. Svým přístupem může dokonce druhé či firmu neúmyslně ohrožovat. Jedinec má psychické problémy a projevují se u něj psychosomatické nemoci. V této fázi se nacházela Maru.
  5. Vyhoření. Jde o kompletní emocionální a fyzické vyčerpání, pocity depersonalizace (pocit ztráty sebe, vnímání sebe jen jako kolečka ve stroji), pocit ztráty smyslu života. Psychické problémy a nemoci těla se prohlubují. V této fázi se nacházel Josef.

Na čem Vyhoření poznáme, abychom mohl zavčasu reagovat?

  • Emoce: sklíčenost, popudlivost, pocit bezmoci,
  • Postoje: nechuť, cynismus, zapomínání, nesoustředěnost.
  • Mezilidské vztahy: snížená ochota pracovat s lidmi, stažení se, soukromé konflikty.
  • Tělesná rovina: potíže se spánkem, jídlem, únava a vyčerpanost, vysoký krevní tlak, svalové napětí.

Pokud jste prozatím z článku nabyli dojmu, že se Vyhoření týká jen práce, tak je potřeba si říci, že nikoli. Maruška, mladá žena na mateřské dovolené, se během 2 let propila do závislosti. Proč? Plně se věnovala jen a jen dítěti, dítě bylo středobodem jejího života, nestýkala se s kamarádkami, nechtěla návštěvy rodiny, vzdala se všech svých koníčků. Začala se častěji dostávat do konfliktů s partnerem. Psychickou nepohodu řešila tím, že nejprve večer popíjela víno. Začala 2 dcl. Pocit, který popisovala, bylo životní vyhoření.

Co dělat, když příznaky rozvíjejícího se Syndromu vyhoření rozpoznáte?

  1. Nejprve si udělejte si revizi svého života. Vyhoření často přichází ve chvílích, kdy se vytratila ze života pestrost. K revizi můžete využít např. Kolo rovnováhy:
  • Co vám z této revize vyplývá, kde je potřeba v životě udělat změnu?
  • Co vám tato změna přinese z dlouhodobého hlediska?
  • Z tohoto zamyšlení si stanovte konkrétní akce, které chce pro sebe udělat:
  • Jaké konkrétní kroky podniknete?
  • Čím svůj život obohatíte? Čím smysluplným jej naplníte?
  • Když budete vybrané oblasti rozvíjet, jak bude Kolo rovnováhy vypadat za rok?

Pepa se rozhodl předat vedení firmy synovi a sám dále rozvíjel oblast, která mu dávala smysl – vývoj nových technologií. Stejně tak si vzpomněl, co v minulosti rád dělal a nějak se to z jeho života vytratilo. Znovu se začal věnovat kresbě, přihlásil se do malířského kurzu a měl radost z této své záliby.

Marie byla na nemocenské půl roku a za tu dobu si ujasnila, za jakých podmínek se do práce vrátí zpět. Výzvou pro ni zůstává umění říkat „ne“ a udržení hranic. Pomáhají ji v tom její nové činnosti v oblasti sebepéče. S kamarádkami si naplánovaly pravidelná „holčičí“ setkání v kavárně. Taktéž pravidelně chce navštěvovat kosmetiku, kadeřnici, pedikúru, manikúru a masáže. A hlavně si pořídila psa, protože toho přece nemůže nechat doma a kývnout na přesčasy. A navíc s ním chodí na procházky.

Josef si ze svého kompletního psychického a fyzického vyčerpání odnesl potíže, které jsou již chronického charakteru, kterých se už nezbaví. Jeho tělo vyžaduje pravidelnou péči ve formě lehčích cvičení, plavání, procházek. Do banky a firem vyžadujících vysoké pracovní nasazení se již nebude moci vrátit. Má invalidní důchod a může pracovat max. 4 hodiny denně. Může své schopnosti ale využívat i jinde. Našel nový pracovní směr. Nebude mít takový příjem, jako v bance, ale může se věnovat sobě a rodině.

Toto a podobné příběhy jsou příkladem, kdy si můžeme spočítat, jak je zanedbávání prevence v oblasti duševního zdraví finančně nevýhodné z dlouhodobého hlediska.

Skončeme ale pozitivně. Skrze pestrý život, reflektování spokojenosti v práci, ve vztazích a péči o sebe si můžeme kdykoli uvědomit, co potřebujeme a učinit kroky pro svou spokojenost. Na své myšlení a chování máme vliv.

Přeji hodně spokojenosti v životě!

PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut, kouč

www.sylvienavarova.cz