Celý článek si můžete přečíst ve Zpravodaji pro mzdové účetní a personalisty 6/2024 Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
Už vás nebaví práce? Dostáváte se častěji do konfliktů s lidmi? Jste unavení? Napjatí? Zlobí vás zdraví? Je možné, že jste se dostali do spirály vyhoření.
Uvedené příklady jsou uvedené pod pseudonymem a zveřejněné se svolením osob, kterých se týká:
Pepa, majitel firmy, muž okolo 50 let, má problém. Nic ho netěší, nedovede se radovat ze života, nic není takové jako dříve, všechno je černé a budoucnosti se bojí. Praktický lékař mu předepisuje antidepresiva. Pepa má vážný problém, prožívá depresivní rozlady a neví, co by mu pomohlo. Ještě mu zbývá tolik vůle, že se rozhodl poradit se s psychologem.
Marie, účetní v korporátu, žena okolo 45 let, má problém. Od neděle do pátku pociťuje velké napětí v celém těle, bolí jí neustále hlavu, cítí se unavená, nevyspaná, v noci se budí, v neděli večer zvrací. Matu má velký problém. V práci se nedokáže soustředit, nic zapamatovat, dělá chyby. Praktický lékař, když ji viděl, moudře doporučil delší dobu na nemocenské a psychoterapii.
Josef, bývalý zaměstnanec banky, muž okolo 40 let, po roční psychiatrické léčbě a hospitalizaci přichází na psychoterapii s diagnózou deprese. Dříve hodně pracoval. Zvládal být v pracovním zápřehu 16 hodin denně 6 dní v týdnu, i v neděli ještě udělal nějaké tabulky, které byly třeba. Zvládal to tak 2 roky. Pak nevstal z postele a započala psychiatrická léčba. Josef má vážný problém, má hypotéku a potřebuje se vrátit do práce.
Co mají tyto příběhy společného? Vykazují známky Syndromu vyhoření. O co jde? Vyhoření je stav chronického stresu, kdy dochází k fyzickému a emocionálními vyčerpání. Jakmile ve spirále Vyhoření dojdete až na dno, pak nevstanete z postele, jak se stalo Josefovi.
Vyhoření probíhá v několika fázích:
- Nadšení. Jde o vnitřní zapálení pro práci či činnost. Jedinec je nadšen do své práce. Na začátku překypuje energií, má velká a často nereálná očekávání. Má touhu dělat změny, přistoupit k práci jinak. Dobrovolně pracuje přesčas, práce ho naplňuje, jde do práce s elánem, identifikuje se se svou profesí a často zanedbává volnočasové aktivity.
- Stagnace. Počáteční elán upadá, člověk se ve své profesi už zorientoval a zjistil, že má jistá omezení a že ne všechny ideály půjdou naplnit. Začíná vyhledávat koníčky, věnuje se rodině, přátelům. Kdyby zůstal v této fázi a žil pestrý, smyslem naplněný život, pak je jeho psychické a fyzické zdraví dlouhodobě udržitelné. Nicméně někteří jsou taženi spirálou Vyhoření dál.
- Frustrace. Pracovníka začínají zajímat otázky efektivity a smyslu vlastní práce. Opakovaně setkal s problémy, nespolupracujícími klienty, byrokratickými překážkami. Mohly se vyskytnout spory s nadřízenými. Objevují se první psychické a fyzické potíže, kdy psychika mluví řečí těla. Neinformovaní jedinci si těchto signálů nevšimnou a začínají se více a více rozčilovat, nemoci jsou častější. Pokud signály těla a duše nepřejdeme a přistoupíme k nim tak, že jde o výzvu ke změně, tak je změna možná. Změna v přístupu k sobě, k práci, k životu není snadná, ale ještě ne tak obtížná jako v následujících fázích. V této fázi se nacházel Pepa.
- Apatie. Stadium apatie přichází po dlouhodobější frustraci, kdy má člověk dojem, že na pracovní situaci a život nemá vliv (ať už domněle nebo objektivně). Dochází k tzv. HH-syndromu – bezmoc a beznaděj („HH“ z angl. helplessness & hopelessness). Pracovník vnímá své povolání jen jako zdroj obživy, dělá pouze to, co musí, a odmítá jakékoli novinky, rozhovory se spolupracovníky i žádosti o práci přesčas. Často se cítí klienty, prací, kolegy obtěžován. Svým přístupem může dokonce druhé či firmu neúmyslně ohrožovat. Jedinec má psychické problémy a projevují se u něj psychosomatické nemoci. V této fázi se nacházela Maru.
- Vyhoření. Jde o kompletní emocionální a fyzické vyčerpání, pocity depersonalizace (pocit ztráty sebe, vnímání sebe jen jako kolečka ve stroji), pocit ztráty smyslu života. Psychické problémy a nemoci těla se prohlubují. V této fázi se nacházel Josef.
Na čem Vyhoření poznáme, abychom mohl zavčasu reagovat?
- Emoce: sklíčenost, popudlivost, pocit bezmoci,
- Postoje: nechuť, cynismus, zapomínání, nesoustředěnost.
- Mezilidské vztahy: snížená ochota pracovat s lidmi, stažení se, soukromé konflikty.
- Tělesná rovina: potíže se spánkem, jídlem, únava a vyčerpanost, vysoký krevní tlak, svalové napětí.
Pokud jste prozatím z článku nabyli dojmu, že se Vyhoření týká jen práce, tak je potřeba si říci, že nikoli. Maruška, mladá žena na mateřské dovolené, se během 2 let propila do závislosti. Proč? Plně se věnovala jen a jen dítěti, dítě bylo středobodem jejího života, nestýkala se s kamarádkami, nechtěla návštěvy rodiny, vzdala se všech svých koníčků. Začala se častěji dostávat do konfliktů s partnerem. Psychickou nepohodu řešila tím, že nejprve večer popíjela víno. Začala 2 dcl. Pocit, který popisovala, bylo životní vyhoření.
Co dělat, když příznaky rozvíjejícího se Syndromu vyhoření rozpoznáte?
- Nejprve si udělejte si revizi svého života. Vyhoření často přichází ve chvílích, kdy se vytratila ze života pestrost. K revizi můžete využít např. Kolo rovnováhy:
- Co vám z této revize vyplývá, kde je potřeba v životě udělat změnu?
- Co vám tato změna přinese z dlouhodobého hlediska?
- Z tohoto zamyšlení si stanovte konkrétní akce, které chce pro sebe udělat:
- Jaké konkrétní kroky podniknete?
- Čím svůj život obohatíte? Čím smysluplným jej naplníte?
- Když budete vybrané oblasti rozvíjet, jak bude Kolo rovnováhy vypadat za rok?
Pepa se rozhodl předat vedení firmy synovi a sám dále rozvíjel oblast, která mu dávala smysl – vývoj nových technologií. Stejně tak si vzpomněl, co v minulosti rád dělal a nějak se to z jeho života vytratilo. Znovu se začal věnovat kresbě, přihlásil se do malířského kurzu a měl radost z této své záliby.
Marie byla na nemocenské půl roku a za tu dobu si ujasnila, za jakých podmínek se do práce vrátí zpět. Výzvou pro ni zůstává umění říkat „ne“ a udržení hranic. Pomáhají ji v tom její nové činnosti v oblasti sebepéče. S kamarádkami si naplánovaly pravidelná „holčičí“ setkání v kavárně. Taktéž pravidelně chce navštěvovat kosmetiku, kadeřnici, pedikúru, manikúru a masáže. A hlavně si pořídila psa, protože toho přece nemůže nechat doma a kývnout na přesčasy. A navíc s ním chodí na procházky.
Josef si ze svého kompletního psychického a fyzického vyčerpání odnesl potíže, které jsou již chronického charakteru, kterých se už nezbaví. Jeho tělo vyžaduje pravidelnou péči ve formě lehčích cvičení, plavání, procházek. Do banky a firem vyžadujících vysoké pracovní nasazení se již nebude moci vrátit. Má invalidní důchod a může pracovat max. 4 hodiny denně. Může své schopnosti ale využívat i jinde. Našel nový pracovní směr. Nebude mít takový příjem, jako v bance, ale může se věnovat sobě a rodině.
Toto a podobné příběhy jsou příkladem, kdy si můžeme spočítat, jak je zanedbávání prevence v oblasti duševního zdraví finančně nevýhodné z dlouhodobého hlediska.
Skončeme ale pozitivně. Skrze pestrý život, reflektování spokojenosti v práci, ve vztazích a péči o sebe si můžeme kdykoli uvědomit, co potřebujeme a učinit kroky pro svou spokojenost. Na své myšlení a chování máme vliv.
Přeji hodně spokojenosti v životě!
PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut, kouč