MOTTO: Štěstí si za prachy nekoupíš, ale shopaholik to zkouší.
Jak poznat závislost na nakupování?
Závislost na nakupování se odborně označuje jako „oniománie“, ale používá se také název z angličtiny „shopaholismus“.
Podkladem vzniku takovéto závislosti je vždy psychická nepohoda, nejčastěji potíže ve vztazích, úzkosti, ztráta smyslu života spuštěna např. rozvodem, děti vyletí z hnízda, ztráta blízkého člověka, a nebo na pozadí vzniku shopaholismu jsou také různé komplexy např. pocit méněcennosti. Znáte ten pocit, kdy máte vše, co jste chtěli, ale stejně cítíte prázdno? Takovéto psychické nepohody začne někdo řešit nakupováním.
Závislost na nakupování obvykle nevzniká z ničeho nic, ale její kořeny mohou sahat až do dětství. Děti, které se nenaučí zvládat negativní emoce, protože jim byly rodiči ‚zalepeny‘ novými hračkami, si mohou v dospělosti osvojit návyk okamžité kompenzace nepohody nakupováním. Tento vzorec chování se přenáší do dospělosti, kde hračky nahradí oblečení, elektronika nebo zážitky. Připomeňme v této souvislosti známý Marshmallow experiment provedený psychologem Walterem Mischelem. Výzkum poukázal na to, že děti, které se dokázaly vzdát okamžité odměny (jednoho marshmallow) ve prospěch větší odměny v budoucnu (dva marshmallow po 15 minutách), měly větší schopnost sebekontroly. U dětí, které tuto schopnost neprokázaly, se výrazněji projevovala tendence k impulzivnímu chování. Tento vzorec chování může být přenes do dospělosti ve formě snahy „zalepit“ vnitřní nepohodu nadměrným nákupováním.
Dospělý jedinec zjistí, že mu jednou nákup ulevil se mu od psychické nepohody, a tak má tendenci tento proces opakovat. Problém nastává, když začne nadměrné nakupování nepotřebných věcí považovat za jediný způsob, jak se uvolnit. O závislosti hovoříme ve chvíli, kdy je člověk neschopen a neochoten regulovat sám sebe. Klíčová hranice mezi „shopaholikem“ a „milovníkem nákupů“ je ve ztrátě kontroly. Zatímco běžný člověk se umí rozhodnout, kdy a co koupit, shopaholik je ovládán nutkáním, které nemůže zastavit.
Co dělá shopaholika shopaholikem:
🛑 Kupování zbytečností (oblečení, kosmetika, elektronika…)
🛑 Zboží nepoužívají, zůstává zapomenuté ve skříni
🛑 Nakupování nad rámec finančních možností, často i na dluh či přes půjčky.
🛑 Neúměrné množství času stráveného nakupováním, v obchodech i online, a to i na úkor práce, rodiny a volného času.
🛑 Utajování drahých nákupů před příbuznými, partnery a okolím, včetně schovávání účtenek nebo zatajování doručených balíčků.
🛑 Pocity viny z nadměrného utrácení peněz, ale i z vlastního selhání (podobné jako u jiných závislostí).
Metafora shopaholismu: Představte si dva lidi v cukrárně. Běžný člověk si dá jeden zákusek, užije si ho a odejde. Shopaholik se však cítí nucen sníst všechny zákusky, protože jeden nestačí – ten pocit radosti totiž trvá jen krátkou chvíli.
Dá se léčit? Jak?
Ano, shopaholismus se dá léčit, ale podobně jako u jiných závislostí je klíčová vnitřní motivace závislého. Pokud si člověk neuvědomí, že má problém, je léčba mnohem obtížnější. Přiznání si problému je tedy prvním a zásadním krokem. Často k tomu dochází až po dosažení určitého dna, například když se objeví finanční problémy, exekuce nebo ultimátum ze strany rodiny. V tu chvíli si shopaholik začíná uvědomovat, že je jeho situace neúnosná. Léčba vyžaduje čas, trpělivost a motivaci. Není to jednorázový proces, ale dlouhodobá změna životního stylu. Pokud člověk nepochopí, že jeho štěstí neleží ve věcech, ale uvnitř něj, je riziko recidivy vysoké. Úspěšná léčba však přináší pozitivní změny – lepší vztahy, stabilní finance a především vnitřní klid.
Klíčové body léčby závislosti:
- Psychoterapie jako proces uvědomění si neuspokojených emočních potřeb, úzkostí, prázdna. Zvládání impulzů k nakupování a hledání jiných způsobů naplnění sebe sama. Pouhé povídání však nestačí – klient musí aktivně spolupracovat, měnit své návyky a pracovat na sobě.
- Zamezení přístupu k nakupování v začátku terapie (omezení přístupu k internetu, zablokování aplikací, zamezení přístupu k platebním kartám). Až postupem času může být člověk „vpouštěn do reality“ a opatrně začít experimentovat s nákupy, ale jinak než předtím.
- Farmakologická podpora – v některých případech může být vhodné vyhledat psychiatra, který může předepsat antidepresiva nebo léky na úzkost. Hlavní roli stále hraje psychoterapie.
- Naučit se pracovat se stresem a emocemi, např. předcházet nudě i vyčerpání, plánovat kvalitní aktivity pro volný čas, učit se mluvit o svých emocích a hledat radosti v jiných aktivitách než je nakupování, celkově naplnit život a seberealizaci, dechová cvičení, relaxace apod.
Konkrétní tipy pro sebeléčbu:
- Vedení finančního deníku – zaznamenávání všech výdajů, aby člověk viděl, kolik utrácí, za co a proč.
- Reflexní pauza před nákupem – čekací doba 24–48 hodin mezi touhou koupit a reálným nákupem.
- Dechová cvičení – když přijde nutkání nakupovat, udělejte tři hluboké nádechy a výdechy.
Po ukončení léčby zůstává shopaholik zranitelný. Naučit se, že štěstí nenajde v materiálních věcech, ale vnitřním klidu a vlastních hodnotách, je často běh na dlouhou trať. Je důležité, aby se klient dál vzdělával, posiloval své vnitřní zdroje a osvojil si nové návyky, které mu pomohou zvládat impulzy k nakupování.
Pomůže, když rodina závislého kritizuje?
NE – kritika je jedním z nejméně efektivních přístupů v komunikaci s lidmi obecně. U závislého může zhoršit emoční stav, může v něm vyvolat ještě větší pocit selhání, studu. Kritika tak často vede k tomu, že se shopaholik začne intenzivněji popírat svůj problém, izolovat se („oni mi nerozumí, nikdo mi nerozumí“) a má zvýšenou potřebu „sebeuklidnění“ právě prostřednictvím nakupování.
Místo výroků jako:
❌ „Zase sis koupil/a další zbytečnost!“
❌ „Už tě to zase ovládá, nemůžeš si pomoci!“
Je vhodnější použít formulace typu:
✅ „Mám o tebe strach, protože vím, že se potýkáš s nutkáním nakupovat.“
✅ „Mám obavy z toho, jak to ovlivňuje naše rodinné finance, a ráda bych našla způsob, jak tě podpořit. Jak ti mohu pomoci?“
Jak závislému pomoci?
Rodina by měla jasně sdělit, co je ochotná a schopná akceptovat, a co už ne. Např.:
- „Chci tě podpořit, ale nebudu ti půjčovat peníze na splátky.“
- „Můžeme spolu mluvit o tom, jak tě podpořit v léčbě, ale už nebudu tolerovat neustálé omluvy a výmluvy.“
Pokud shopaholik opakovaně překračuje hranice, je potřeba mít dohodnuté důsledky, které budou dodržovány (například, že rodina přestane poskytovat finanční podporu nebo že vztah bude ukončen).
Podpora, ne záchrana! Je důležité, aby rodina nepřebírala odpovědnost za závislého. Shopaholik musí nést důsledky svého chování, protože právě tyto důsledky ho často vedou k uvědomění si svého problému.
Praktické kroky:
- Dohodnout se na tzv. „reflexní pauze“ – když má závislý chuť něco koupit, měl by si vzít 24 hodin na rozmyšlenou, zda to opravdu potřebuje.
- Zavést hotovostní režim – nákupy pouze v hotovosti, ne kreditní kartou, aby byl okamžitě vidět reálný dopad nákupu.
- Vytvořit seznamy „nakupování se smyslem“ – aby měl člověk plán, co chce koupit, a nenakupoval impulzivně.
Můžete uvést nějaký konkrétní případ?
Jako psycholog a terapeut jsem vázána etickými pravidly, takže nemohu sdílet konkrétní příběhy klientů. Uvedu ilustrativní příklad: Představte si člověka, který po rozvodu zůstal. Pocit samoty a prázdnoty začal zahánět nakupováním – ze začátku to byly drobné radosti, ale časem se počet balíčků z e-shopů znásobil. Nakupování se stalo každodenním rituálem. Vše vyvrcholilo, když obdržel výzvu k zaplacení dluhu od exekutora. Až tehdy pochopil, že je něco špatně. Nakupování už nebylo radostí, ale automatickým mechanismem. V terapii se začal učit zvládat své emoce jinak, omezila přístup na e-shopy a její rodina jej podpořila, aby mohl zavést tzv. ‚reflexní pauzy‘ před nákupem.
Pokud máte pocit, že nad nakupováním ztrácíte kontrolu, vězte, že nejste sami. Požádat o pomoc není selhání, ale začátek cesty k lepšímu životu.