10.1.2022 jsem byla pozvána do Dobrého rána v České televizi (ČT2) k diskusi o tématu Samota a osamělost.
Zde uvádím pár myšlenek k tématu:
Již před pandemií byly publikovány studie o tzv. epidemii osamělosti, která se od 80. let zvýšila až dvojnásobně. Takže aktuální téma. Pojďme si o něm povědět více. Jaký je rozdíl mezi samotou a osaměním?
Samota může být dobrovolná, žádoucí, je prostorem pro kreativitu, relaxaci, seberealizaci či spirituální prožitky. Potřeba občasné samoty je přirozená a případě že tato potřeba není naplněna, např. když nás druzí z nějakého důvodu nenechají, neustále jsme vystaveni vnějším podnětům a nemůžete odejít (což se dělo v době lockdownů v domácnostech, kde spolu žijí např. 4 členové v malém bytě a není, kam se uchýlit pro chvíli klidu), vzrůstá napětí (viz. Praško), což vede k agresivitě. Něco jiného je nedobrovolná samota, která je například při dlouhodobých hospitalizacích. Nedobrovolná samota bývala a je trestem – vězni jsou na samotkách, dříve bývalo trestem vyhnanství. Zde mluvíme o sociální izolaci. Ne každý sociálně izolovaný jedinec ovšem musí prožívat pocit osamělosti.
Osamělost je stav mysli člověka, který se cítí být opuštěný a nechtěný. Jde o nepříjemný pocit. Důležité je si říci, že jde o individuální vnímání kvality, nikoli kvantity. Pocit osamělosti může prožívat i člověk, který je každým dnem obklopen lidmi. Osamělostí trpí častěji lidí s nižší, sebevědomím a sebeúctou.
Osamělost je nejvyšší u dospívajících a pak u osob nad 80 let. Zatímco starší lidé mají jisté copingové (zvládací) strategie a mohou se díky nim s osamělostí nějak zacházet či se jí přizpůsobit, dospívajícím tyto dovednosti chybí. Zatímco sebevědomí starších je postaveno na životních zkušenostech, mladí jej ještě nemají vybudováno a teprve se hledají.
Co s tím? Aktivně navazovat vztahy? Říká se ,,sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílený smutek je poloviční smutek“, takže ano, je dobré býti aktivní. I zdravý člověk se občas cítí osamělý, dokonce je uváděno, že 48 dní v roce je přirozených (viz. Honzák). Tato přechodná osamělost má totiž užitečný vliv (viz. Cacioppo aspol.), nutí nás udělat nějakou změnu (ve svém myšlení, chování, životním stylu) za účelem hledání způsobů, jak negativní pocit osamělosti snížit.
Pokud se do vztahů nutíme, jsme nepřirození a není to ono. Vhodné může být zastavit se, zamyslet se nad tím, kým jsme, jaké jsou naše hodnoty, co nás baví, z čeho máme radost a na základě toho se pak pustit do aktivity, ve které je nám fajn. Netlačit na sebe, že se musím s někým seznámit, ale užívat si aktivitu sám či s druhými.
K pocitům osamělosti mají blíže lidé s vyšší mírou úzkostnosti, psychické lability, pocitů viny, bezmocí a jak již bylo řečeno dříve s nižším sebevědomím (viz. Tiwari, Mushtaq aspol.). Proto pokud chce někdo změnu, je vhodné začít u sebe. Negativní emoční naladění a přesvědčení o sobě, že nejsem dost dobrý a nikdo mě nemá rád, vede v kontextu sebenaplňujícího se proroctví k zaměření pozornosti tímto směrem a interpretací signálů od druhých tímto způsobem. Což, pokud si člověk uvědomí, může změnit.
Více v záznamu z rozhovoru zde: 1.vstup od 26:25 minuty / 2. vstup od 55:03 minuty / 3 vstup zde od 4:05 minuty
Zdroje:
CACIOPPO, J.T. CACIOPPO ,S. & BOOMSMA, D. I. (2014) Evolutionary mechanisms for loneliness, Cognition and Emotion
HONZÁK, R. (2017) Psychosomatická prvouka. Praha: Vyšehrad, ISBN 978-80-7429-912-4
MUSHTAQ, R. et al. (2014) Relationship Between Loneliness, Psychiatric Disorders and Physical Health? A Review on the Psychological Aspects of Loneliness. Journal of Clinical [online]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25386507
PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ, H. (2007) Asertivitou proti stresu. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada. Psychologie pro každého. ISBN 978-80-247-1697-8.
TIWARIi, S.C. (2013). Loneliness: A disease?. Indian journal of psychiatry. 55. 10.4103/0019-5545.120536