Můžete nám povědět o Vaší kariérní cestě a co Vás inspirovalo k tomu, věnovat se psychologii?
Má kariérní cesta nebyla přímá. Na školách v čase mého studia žádní psychologové nepůsobili. Nikdy jsem u ani žádného nebyla. Takže toto povolání jsem vůbec neznala. Chtěla jsem být účetní jako mamka, takže jsem šla na VŠB Ekonomickou fakultu. Zvládla jsem dokonce zkoušky za Matematiky I. a II., ale jediné, co mě na tomto oboru bavilo, bylo Řízení lidských zdrojů. V lednu roku 1996 jsem se rozhodla ve studiu nepokračovat a nastoupila jsem do práce jako asistentka vzdělávání ve Škole manažerského rozvoje s.r.o. (ŠMR). Tu jsem za dalších 15 letech od úžasných zakladatelů koupila.
Zahájení pracovní kariéry v ŠMR byl odrazový můstek k psychologii. Ovšem opět oklikou. Nejprve jsem vystudovala Bc. Personální management na UPOL, kde jsem k psychologii poprvé přičichla a prostě jsem ji chtěla studovat. Takže přes Bc., Mgr. k PhDr. Po celou dobu studia jsem pracovala v HR. Tato přímá zkušenost v práci s lidmi a vedení přijímacích i rozvojových rozhovorů byla pro studium psychologie velkou výhodu. Velmi snadno jsem propojovala školní teorii s praktickým využitím a naopak – u zkoušek jsem věděla, o čem mluvím z praxe a když jsem neznala teoretickou odpověď, mluvila jsem o tom, co znám.
V roce 2005 jsem HR v obchodních a výrobních firmách opustila a vrátila se do vedení Školy manažerského rozvoje. Od té chvíle jsem rozvíjela vlastní psychologickou, psychoterapeutickou a koučovací praxi. Vždy jsem tíhla k „na člověka a řešení“ zaměřeným stylům práce. Víra v člověka jako kompetentní bytost, v to, že každý má všechny zdroje k řešení v sobě a může pracovat na zlepšení kvality života svým vlastním způsobem, protože změna je možná, to je to, co mě na psychologické práci baví. Vidím, že to funguje, nám žitou zkušenost, kdy si klienti nacházejí svou cestu a rozkvétají, a to je paráda. Proto svou práci miluji!
Co pro Vás znamená celoživotní vzdělávání a rozvoj?
Pro odborníky považuji celoživotní vzdělávání a rozvoj za nezbytnou součást práce. Je fajn reflektovat, zda to, co umím a dělám, odpovídá současným výzkumům, trendům, změnám ve společnosti a s tím spojenými změnami v populaci. Např. změny ve výchově v průběhu posledních 100 let od direktivní k volné výchově ovlivňují mnohé vč. hodnot lidí, které jsou propojeny s volbou profese a přístupu k práci. Dříve byla práce na 1. místě, teď je to volný čas a užít si jej.
Jaké techniky nebo strategie učení považujete za nejúčinnější pro dospělé studenty a proč?
Čím je člověk starší, tím hůře funguje „biflování“. S věkem se již nerozvíjí fluidní inteligence, díky které jsme za mladých let byli pohotoví v usuzování a rychlí v zapamatování si učiva. Inteligence, která s věkem roste, je krystalická, tj. zkušenostní. Proto propojení učeného s praxí je pro dospělé klienty výhodou. Možnost si vyzkoušet a natrénovat učivo v reálné práci je skvělé. Např. u nás ve Škole manažerského rozvoje vedeme roční koučovací výcvik INTECO – Integrativní kouč. Koučink je dovednost, kterou z žádných knih nevyčtete. Prostě a jednoduše musíte rozvojové rozhovory s lidmi trénovat, nabývat zkušenost a do ní v rámci supervizního vedení integrovat teorie, principy a neustále reflektovat a zlepšovat se.
Jaký vliv má podle Vašich zkušeností mindset na proces učení a jak jej lze pozitivně ovlivnit?
Jednoznačně ano. To, zda přistupuji k učení se odporem nebo se těším, co se dozvím zajímavého, má zásadní vliv na rychlost učení, celkový pocit z procesu a motivaci začít, vytrvat a pokračovat.
Jaký význam přikládáte celoživotnímu učení a rozvoji u profesionálů v pomáhajících oborech?
Víte, co je to Glow up? Feelovat? Manifestovat? Chillovat? Pokud ne, tak je to prostor pro rozvoj a poznávání života teenagerů, kteří buď už teď jsou vašimi klienty nebo dříve či později budou. Pomáhající profesionálové mají v komunikaci s klientem používat jeho slovník. Jak bychom mohli komunikovat, když se nebudeme neustále rozvíjet učit? Slovník bude za pár let bude zase jiný, takže učit se můžeme neustále. Stejně tak se rychle vyvíjejí technologie, které mohou pomáhající profíci využívat. A mladí, digitaly natives, je běžně používají. Tedy pokyn pro pomáhající profesionály „vycházej ze života klienta“, bude velmi obtížný, pokud se nebudeme neustále sledovat trendy. Celoživotní učení nabízí nejen rozvoj odbornosti a sledování nových výzkumů, ale mnoho dalších souvislostí a výzev.
Pojďme k poradenství. Jaké jsou Vaše hlavní rady pro jedince hledající kariérový růst nebo změnu kariéry v pozdějším věku?
Jsem názoru, že kariérový poradce nemůže vědět, které profese budou existovat za 5 let a nemůže znát všechny existující. Stejně tak poradce nezná klienta, nežil jeho život. Jak se říká, „nechodil v jeho botách“. Testy jsou fajn, skvělý zdroj inspirace, jak o sobě přemýšlet. Mají ale omezení. Reflektují aktuální situaci (zájmy, záliby, osobnost), ale stojí na klientově znalosti sebe sama. Navíc neříkají nic o tom, jak klienta zformuje budoucnost a co nového v budoucnu pro sebe a o sobě objeví.
Proto preferuji při práci s klienty sebepoznávací techniky a koučovací přístup, což také učíme kariérové poradce pro praxi v našem 80 hodinovém kurzu Kariérové poradenství a koučování.
Klientům s profesními a životními zkušenostmi bych nabídla techniky pro ujasnění si svých kompetencí, např. Životní kariérní cestu doplněnou o osobnostní testování. Dále bych je přizvala k přemýšlení nad preferovanou budoucností. Z takového rozhovoru vyplynou kroky, které klient může a chce učinit a hlavně ví, jak.
Věříte, že všechny poradenské procesy lze úspěšně digitalizovat, nebo existují aspekty poradenství, které vyžadují osobní přístup?
Věřím, že lidský přístup nelze nahradit. V kontaktu s živým člověkem zapojujeme všechny smysly a prožitek je plný. Stejně tak živý kouč/poradce reaguje empaticky na aktuální prožívání klienta, podá mu kapesník, když je potřeba, usměje se na něj. Možná v budoucnosti toto roboti budou umět, ale zatím tam nejsme.
Využíváte umělou inteligenci ve své práci? Existují konkrétní nástroje nebo metody, které jste začlenila do svých poradenských služeb?
Využíváme ChatGPT ke generování možností pracovního uplatnění s ohledem na kompetence, motivaci, vzdělání apod. Inspirujeme se nápady. Dále pak pracujeme s tím, co klientovi přijde reálné.
Jakou radu byste dala jednotlivcům i organizacím, jak efektivně podporovat wellbeing a sebepéči v dnešní rychlé a náročné době?
Zadejte si do ChatGPT. Vyjede vám rada 🙂
Jaké výzvy vidíte v současné době ve Vaší odborné oblasti, a jak se domníváte, že by se měly řešit na úrovni odborné komunity i společnosti jako celku?
V psychologii a psychoterapii v České republice je výzva jasná. Nedostatek odborníků (psychologů, psychoterapeutů, psychiatrů) vede k využívání služeb šarlatánů, kteří mohou klienty poškodit. Odborné komunity se o řešení pokoušejí. Tvoří Zákon o psychologii a psychoterapii, který je nyní v odborné diskusi. Na celospolečenské úrovni je potřeba stále pracovat na osvětové a preventivní kampani o psychologických souvislostech zdraví. Stejně tak je nezbytné informovat, jak lidé rozeznají odborníka od šarlatána, který není členem žádné odborné společnosti a tak se nikomu a ničemu nezpovídá, nedokládá další vzdělávání, supervize, dělá si, co sám chce. Takovým mnozí svěřují své zdraví.
Co děláte ráda ve volném čase?
Miluji dobré jídlo, cestování (zejména asijské země), znovu si chci přečíst všechny knihy Terryho Pratchetta, běhání v přírodě a mým největším koníčkem je spánek 🙂
Celý rozhovor publikován zde.