V akutním stresu má naše tělo jediný úkol – přežít. Dochází k aktivaci sympatického nervového systému a uvolnění stresových hormonů, jako je adrenalin a noradrenalin. Ty potlačují pocit hladu a žízně, protože jediným úkolem je „boj či útěk“.
V psychoterapeutické praxi se však častěji setkáváme s lidmi, kteří prožívají chronický, dlouhodobý stres má negativní vliv na jídelní chování. Dlouhodobý stres má na svědomí zmatek v HPA ose (hypotalamo-hypofyzárně-adrenální osa), což způsobuje zvýšenou produkci kortizolu – hormonu, který podporuje chuť k jídlu, zejména na sladká a tučná jídla. Stres vyčerpává energii člověka a proto máme potřebu ji rychle doplnit vysokoenergetickými jídly.
Dalším neblahým vlivem dlouhodobého stresu je večerních přejídání, prokázáno např. ve studiích s VŠ studentkami. Večer již nepůsobí denní světlo jako přirozený stimulátor serotoninu „hormonu štěstí“ a tak můžeme mít potřebu si štěstí sami zvedat jídlem – alkohol, chipsy, čokoláda. To přináší dočasný pocit uklidnění, ale z dlouhodobého hlediska může vést k pocitům viny a nespokojenosti se sebou samým.
Mluvíme o fenoménu „emocionálního jedení“, kdy lidé používají jídlo jako nástroj pro zvládání emocí místo toho, aby hledali hlubší zdroje naplnění života.
Proto se v psychoterapii zaměřujeme na podnícení takových změn, aby si klienti zařídili život naplněný životní spokojeností a nemuseli se uspokojovat jídlem. Aby našli užitečný směr a smysl života a nezajídali nepříjemné pocity.
Když se cítíme dobře, přirozeně volíme vyváženější a zdravější potraviny. Pozitivní emoce vedou k většímu propojení s vlastním tělem – umíme mu naslouchat a dát mu to, co opravdu potřebuje. Pokud si tedy v dobré náladě dáme čokoládu, je to v pořádku, protože již není prostředkem ke spokojenosti, ale radostnou součástí života, kterou si můžeme vědomě vychutnat.
Studie ukazují, že lidé s pozitivní náladou častěji sahají po lehčích jídlech, jako jsou ovoce, zelenina či celozrnné produkty, které podporují jejich energii a vitalitu.
Zkrácená verze vyjádření v Rádiu ČAS, pořadu Jezte s rozumem:
Dlouhodobý, chronický stres způsobuje zvýšení produkce kortizolu, který zvyšuje chuť k jídlu, zejména na sladké a tučné potraviny. Mluvíme o „emocionálním jedení“, kdy je jídlo prostředkem pro zvládání negativních emocí jako je frustrace, smutek, vztek.
Proto se v psychoterapii zaměřujeme na podnícení takových změn, aby si klient zařídil život naplněný životní spokojeností a nemusel se uspokojovat jídlem. Aby našel užitečný směr a smysl života a nezajídal nepříjemné pocity.
Když jsme v pohodě, radostní, spokojení, přirozeně saháme po zdravějších potravinách. Pozitivní emoce vedou k většímu propojení s vlastním tělem – umíme mu naslouchat a dát mu to, co opravdu potřebuje.
Chcete-li se inspirovat, jak stravou podpořit svou psychiku, čtěte zde.