Fenomen ghostingu a jeho jemnějších forem (slow fade, breadcrumbing, orbiting) je ve své podstatě postavený na principu přerušovaného posilování.
Přečtěte si souhrn psychologických informací k tématu níže a nebo se pusťte záznam z vysílání v České televizi, v pořadu Sama doma 10.10.2025 – 1. vstup, 2. vstup, 3. vstup.
Z behaviorálního hlediska jde u Ghostingu o systém nepravidelných odměn, který je pro mozek mimořádně návykový.
Když dostáváme odezvu jen nepředvídatelně – někdy okamžitě, jindy vůbec – aktivuje se dopaminový systém očekávání.
Touha po další reakci se stává silnější než samotný kontakt.
To, co by v běžné komunikaci bylo jen drobným „aha, ještě se neozval“, se ve vztahovém kontextu mění v cyklus závislosti a dezorientace.
Každé „přečteno“ bez odpovědi, každý like po týdnech ticha se stává mikrodávkou pozornosti, která vyvolává malý výboj dopaminu a udržuje vnitřní napětí i naději.
V mozku tak dochází k reakci podobné té, která se odehrává u hráčů automatů nebo v gamblingu – systém čekání na nepředvídatelnou odměnu je v pozoru.
Z pohledu vztahové dynamiky jde o jemnou, ale mocnou formu emoční manipulace:
- střídání blízkosti a distance,
- střídání zájmu a mlčení,
- dávkování pozornosti tak, aby druhý zůstal „v pohotovosti“.
Když se přerušované posilování používá záměrně – například jako součást „balicích her“ (cool delay, ghosting po rande) – má to všechny znaky psychologické hry o moc.
V pozadí je potřeba kontrolovat situaci: „Kdo se ozve dřív? Kdo víc potřebuje druhého?“
Navenek to může působit jako flirt, ve skutečnosti však jde o podmíněné připoutávání – vztah, v němž láska a pozornost přicházejí jen tehdy, když druhý plní nevyřčená očekávání. Pokud jde o krátkodobou hru, jejíž vyústěním je vytvoření pevného vztahu, je to v pořádku. Děje se to i při navazování vztahů osobně.
Z dlouhodobého hlediska ale tento vzorec vede k pozvolnému emočnímu vyčerpání.
Oběť ztrácí schopnost vnímat, co je normální, co je respekt a co už hra. Začíná se cítit méněcenná, bezcenná.
Neustálé čekání a analýza signálů („zobrazil, ale nenapsal“) udržují psychiku ve stavu zvýšené bdělosti podobné chronickému stresu.
Na rozdíl od otevřeného konfliktu zde chybí jasný moment uzavření – ghosting není rozchod, ale tiché rozpuštění vztahu bez uzavření.
Gestalt perspektiva
Gestalt psychologie (Koffka, Köhler, Wertheimer) i Gestalt-terapie (Perls, Goodman) popisují základní princip:
„Lidská psychika směřuje k ukončení tvarů – k uzavření nedokončeného gestaltu.“
Každá zkušenost, která zůstane neuzavřená, si žádá pozornost, dokud není dokončena – to platí pro emoci, úkol i vztah.
Ghosting představuje porušený tvar: vztah se neuzavřel slovem, činem ani rituálem.
Psychika zůstává „otevřená“ a tak člověk:
- analyzuje detaily, hledá vysvětlení („Co jsem udělala špatně?“),
- opakovaně přehrává komunikaci,
- čeká na odpověď, i když racionálně ví, že nepř
Gestaltově řečeno: nedokončený tvar volá po uzavření a protože ho ghosting znemožňuje, člověk zůstává v energetickém napětí, které se často projevuje jako neklid, nespavost, ztráta soustředění či fyzické napětí.
Behaviorální kořeny
Abychom pochopili, proč tento mechanismus funguje tak silně, musíme se vrátit ke kořenům behaviorismu a k práci amerického psychologa Burrhuse Frederica Skinnera (1904–1990).
Skinner byl jedním z nejvýznamnějších představitelů experimentální analýzy chování.
Působil na Harvard University, kde v 30.–50. letech 20. století systematicky rozvíjel koncept operantního podmiňování, tj. učení, při němž se chování mění podle důsledků, které po něm následují.
Je znám tzv. Skinnerův box – komora pro laboratorní zvíře (nejčastěji potkana nebo holuba) vybavenou pákou nebo tlačítkem a dávkovačem potravy.
Zvíře se mohlo volně pohybovat a pokud provedlo určitý „operant“ (např. stisk páčky či klování do terče), obdrželo potravu.
Tímto způsobem zkoumal, jak různé plány posilování (frekvence a časování odměn) ovlivňují učení.
Zjistil, že chování, které je odměňováno nepravidelně, se upevňuje mnohem silněji než chování odměňované pokaždé.
Tento princip nazval intermitentním (přerušovaným) posilováním.
Právě tato nepravidelnost vysvětluje, proč jsou hazardní hry, sociální sítě i některé vztahy tak návykové: nikdy nevíme, kdy přijde „odměna“.
Hráč, který občas vyhraje, zůstává u automatu déle než ten, který vyhrává pokaždé.
Stejně tak člověk, který občas dostane pozornost, odpověď či reakci, bývá paradoxně připoutanější než ten, komu je partner dostupný stabilně.
Skinner tím prokázal, že chování je formováno důsledky, nikoli úmysly.
Zavedl pojmy reinforcement (posílení) pro podněty, které zvyšují pravděpodobnost reakce, a punishment (trest) pro ty, které ji snižují.
Jeho výzkumy položily základy behaviorální terapie, aplikované analýzy chování, pedagogické psychologie i řízení motivace v organizacích.
Bolest z odloučení a oxytocinová vazba
Další fakt, který je potřeba při ghostingu mít na paměti, je, když je vztah náhle přerušen – bez vysvětlení, bez možnosti rozloučení – nevzniká jen psychické prázdno, ale i neurobiologická bolestivá reakce.
Oxytocin, který se během blízkosti uvolňuje, posiluje vazbu a důvěru. Tento hormon propojuje limbický systém (emoce) s oblastmi mozku zodpovědnými za odměnu a bezpečí.
Když vztah skončí bez uzavření, oxytocinová vazba zůstává chemicky „aktivní“ a mozek stále očekává blízkost, kontakt, dotek, reakci.
Výzkumy (např. Fisher, Brown & Aron, 2010) ukazují, že ztráta vztahu aktivuje stejné oblasti mozku jako fyzická bolest – především anteriorní cingulární kortex a insulu.
Proto má ghosting tak intenzivní dopad: tělo i mozek reagují, jako by došlo k reálnému poranění.
Bolest z neuzavřeného vztahu tak není metafora, ale somatická realita, která se v čase uklidňuje jen postupným odpojením vazebného systému a tím, že člověk dostane možnost porozumět, proč se to stalo, tedy vytvořit uzavírající příběh.
Ghosting, oxytocin a přerušované posilování
Když tyto roviny spojíme, vzniká psychofyziologický cyklus závislosti:
| Fáze | Co se děje | Neurobiologický proces |
| 1. Fáze blízkosti | kontakt, sdílení, pocit bezpečí | uvolňuje se oxytocin – vzniká vazba |
| 2. Fáze odstupu | ticho, neodpověď, zmizení | aktivuje se stresová osa, dopamin očekávání |
| 3. Mikrodávka kontaktu | krátká reakce, like, zpráva | dopaminová odměna → posílení čekání |
| 4. Fáze hledání významu | snaha porozumět, ruminace | aktivace kognitivních okruhů closure (Gestalt) |
| 5. Nová naděje | návrat kontaktu | oxytocin opět zvyšuje připoutanost |
Tento cyklus kombinuje intermitentní posilování (Skinner) s oxytocinovou vazbou a nedokončeným tvarem (Gestalt), proto je tak těžké z něj vystoupit.
Zatímco behaviorální stránka udržuje naději, neurochemie posiluje připoutání a Gestalt tendence nedovoluje uzavřít nedokončený příběh.
Z terapeutické perspektivy
Porozumění těmto principům může klientovi pomoci z cyklu závislosti vystoupit.
Základní kroky jsou tři:
- Rozpoznat vzorec – pochopit, že nejistota není důkazem hloubky vztahu, ale formou kontroly.
- Znovu definovat hranice – co považuji za zdravý kontakt, jak dlouho chci čekat, jaké chování je pro mě přijatelné.
- Obnovit důvěru ve vlastní vnímání – přestat hledat logiku v nelogickém chování druhého a vrátit pozornost k sobě.
Ticho, které se tváří jako hra, často maskuje asymetrii moci a emoční zneužívání.
A pochopení principu přerušovaného posilování je prvním krokem k tomu, jak se z takového vztahu odpoutat s vědomím, že skutečná blízkost se nerodí z nejistoty, ale z důvěry.
Zdroje
Fisher, H., Brown, L. L., Aron, A. et al. (2010). Reward, Addiction, and Emotion Regulation Systems Associated with Rejection in Love. Journal of Neurophysiology, 104(1), 51–60.
Plháková, A. (2023). Učebnice obecné psychologie. Praha: Portál.
Perls, F. S., Hefferline, R., Goodman, P. (1951). Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality.
Skinner, B. F. (1948). ‘Superstition’ in the Pigeon. Journal of Experimental Psychology, 38(2), 168–172.