Organismus reaguje na nedostatek světla a proměnlivé počasí útlumem a zvýšenou potřebou odpočinku. Právě teď se vyplatí snížit tempo, podpořit regeneraci a připravit tělo i mysl na jarní restart.

Přečtěte si článek, který vyšel v Zpravodaji pro mzdové účetní a personalisty 05/2026 Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.

Únor bílý – pole sílí

Leden uběhl a většina neperspektivních novoročních předsevzetí zůstala nenaplněna. Právě teď ale nastává vhodný čas zaměřit se na realistické náměty pro lepší psychickou i fyzickou kondici. Únor je navíc pro řadu profesí – včetně účetních – jedním z nejnáročnějších pracovních měsíců roku.

Pro inspiraci se můžeme podívat na přenesený význam rčení „únor bílý – pole sílí“. Pole leží pod peřinou sněhu, odpočívají a v klidu nabírají sílu pro jarní období. Nejde o nečinnost, ale o regeneraci, která je předpokladem dalšího růstu.

Také lidé v době před moderními technologiemi museli respektovat přírodní zákonitosti. Zima přináší dlouhé noci a nedostatek světla – a to má přímý dopad na fungování lidského organismu i psychiky.

Světlo je hlavním regulátorem tzv. cirkadiánního rytmu, tedy biologických hodin, které řídí spánek, bdění, hormonální sekreci i metabolismus. Při nedostatku denního světla se zvyšuje produkce melatoninu (hormonu spánku) a zároveň se oslabuje ranní aktivace organismu. Výsledkem je ospalost, snížená bdělost, horší koncentrace, obtížnější soustředění a celkový pocit únavy.

Co s tím?

Snižte nároky na výkon, ne na odpovědnost

Nejčastější chybou tohoto období je snaha fungovat po celý rok stejným tempem. Biologicky to však není možné. Nervový systém je v zimních měsících přirozeně nastaven na úspornější režim. Čím je člověk starší nebo dlouhodobě přetížený (pracovními nároky, nemocemi či životním stylem), tím citlivěji tuto skutečnost vnímá. Pokud biologii nerespektujeme, výsledkem nebývá vyšší výkon, ale rychlejší vyčerpání.

Co funguje:

  • připustit si, že únava v zimním období je přirozená,
  • zachovat povinnosti, ale snížit tempo jejich plnění,
  • plánovat méně úkolů denně a počítat s rezervou,
  • vědomě zařazovat více odpočinku.

Jde o realistické hospodaření s kapacitou, které umožňuje zvládnout náročné období bez zbytečného přepětí.

Únorový mikronávyk č. 1:

Využijte světlo, jaké je k dispozici:

  • po probuzení rozsvítit silné světlo v místnosti – ne tlumené lampičky, ale plné stropní osvětlení, nezůstávat ve šeru,
  • jakmile se objeví denní světlo, byť slabé, jít k oknu nebo – ještě lépe – ven.

Únorový mikronávyk č. 2:

Pokud během dne cítíte únavu, zpomalení nebo vnitřní stažení, postavte se a zvedněte ruce nad hlavu do tvaru písmene „V“, narovnejte trup a otevřete hrudník. V této pozici zůstaňte 30–60 sekund a klidně, plynule dýchejte.

Proč to může pomoci:
Otevřený a vzpřímený postoj těla vysílá nervovému systému signál větší stability a kontroly. Dochází ke změně dechového vzorce a k mírnému snížení stresové reakce. Jde o krátkou somatickou regulaci, která může přerušit únavový nebo stažený stav a krátkodobě zvýšit bdělost a pocit energie.

Cvičení opakujte během dne podle subjektivní potřeby, ideálně dříve, než se únava plně rozvine.

Březen – za kamna vlezem

Březen je přechodový měsíc v pravém slova smyslu. Jaro je „na dohled“, ale tělo se stále pohybuje mezi zimní a jarní adaptací. Typickým rysem tohoto období je výrazné kolísání teplot, které klade zvýšené nároky na termoregulaci organismu.

Rychlé změny teplot zatěžují termoregulační systém, jehož řídicím centrem je hypotalamus. Tělo musí opakovaně přepínat mezi zahříváním a ochlazováním, což spotřebovává energii. Tento proces probíhá automaticky a mimo vědomou kontrolu, ale využívá fyziologické zdroje, které pak mohou chybět jinde – například pro kognitivní výkon (paměť, soustředění) nebo emoční regulaci (schopnost zůstávat v klidu).

Proto se v březnu často objevuje únava, podrážděnost, kolísání energie a snížená tolerance zátěže, aniž by si člověk uvědomoval jejich biologickou příčinu. Subjektivně může vznikat pocit „už bych měl/a fungovat lépe“, zatímco organismus stále pracuje v režimu zvýšené adaptace.

Co s tím?

Březen je tak ideálním měsíce pro rozvoj Všímavosti – nikoli jako relaxační techniky, ale jako schopnosti včas zaznamenat, co se v těle a psychice skutečně děje.

Březnový mikronávyk:

Zastavení a pojmenování (1–2 minuty, jednou až dvakrát denně)

Na chvíli se zastavte a tiše si odpovězte na tři otázky:

  1. Jak je na tom moje tělo? (napětí, chlad, únava, lehkost)
  2. Jaká je moje energie? (nízká – střední – vysoká)
  3. Co teď potřebuji, aby den zůstal zvládnutelný?
    (zpomalit, vstát, zahřát se, dopít vodu, dokončit jednu věc)

Cílem je včas zachytit změny v energii a zátěži dřív, než přerostou v únavu nebo přepětí.

Všímavost znamená včas vědět, kde jsem – ne snažit se být jinde.

A vězte: „Duben – ještě tam budem.“
Inspiraci pro další jarní měsíce vám přineseme v následujících číslech Zpravodaje.

Zpět