Ve spolupráci s redaktorkou Janou Tržilovou vznikl další článek pro časopis Můj svět, tentokrát na téma týkající se rodičů, kterým děti odcházejí z domu žít svůj život. Vyjde začátkem září 2022.
Pár odpovědí k tématu:
Syndrom opuštěného hnízda – oč se vlastně jedná?
Jde o přirozenou reakci těla a psychiky rodičů, kteří pečovali o své děti, které nyní z domova odcházejí. Protože člověk obecně nemá změny rád, byť jsou očekávané, nějakou dobu trvá, než si na ně zvykne.
Jak dlouho problémy obvykle přetrvávají?
Nejhorší jsou první 3 týdny. Do 6 týdnů si tělo na změněný stav obvykle přivykne. Zde je zjevná paralela se šestinedělím.
Koho syndrom opuštěného hnízda postihuje nejčastěji?
Bývají to ženy, ale nevyhýbá se ani mužům. Ti v tomto období často řeší smysl svého života. Časté jsou obavy ze stárnutí.
Co byste jim poradila?
Jde o čas bilancování a přemýšlení o tom, jak následujících cca 30 let prožít. Někdo smysluplnost života najde v práci, v mentorování mladších (předávání vlastních zkušeností). Jiný si založí druhou rodinu. Smysl svého života si každý musí najít sám.
Je možné se tomuto stavu vyvarovat?
Na chvíli, kdy děti opustí domov, je sice možné se připravit, ale ne stoprocentně. Nepříjemným pocitům smutku a prázdnoty se nevyhnete. Přijměte je, odžijte, poplakejte si, pečujte o sebe a o partnera. Naplánujte si příjemné aktivity. Možná vás z počátku nebude těšit je dělat, ale i tak se jimi věnujte. Je to důležité pro psychiku. Časem si na změnu zvyknete a aktivity vás znovu začnou těšit.
Je pravda, že na syndrom opuštěného hnízda je vhodné myslet v předstihu?
Určitě. Od narození prvního dítěte je potřeba věnovat čas partnerství, vytvářet si společné zážitky, komunikovat, ale také si vyhradit čas jen na sebe. Mít svůj koníček, umět být jen sám se sebou.
Co dělat, když už se syndrom dostaví?
Poplakat si, pustit emoce a postupně začlenit do života nové návyky. Začít naplňovat život jinak. Již v předstihu můžete mít promyšlené aktivity, které ve chvíli, kdy opuštění hnízda nastane, začnete realizovat. Jde o fázi života, jež vybízí k bytí se sebou a partnerem. Protože v další fázi přijdou vnoučata a začne fáze prarodičovství, na kterou je také vhodné se připravit, být fyzicky i mentálně fit.
Co byste poradila ženám, které odchod dětí zasáhl více, než očekávaly?
Pomaličku mohou začít dělat to, co je dříve bavívalo. Třeba po něčem toužily, ale neměly na to kvůli dětem prostor. Domluvit se na kávu s kamarádkou, obnovit stará přátelství, na která nebyl čas. Přihlásit se do kurzu keramiky, začít sportovat, chodit na jógu apod. Některé ženy se v tomto období začínají angažovat v charitativní či dobrovolnické činnosti, kde své pečující tendence mohou uplatnit.
Jak se vypořádat s depresemi, jimiž rodiče často po odchodu dětí trpí?
V tomto případě doporučuji obrátit se na psychologa, který v těchto případech může být odborným průvodcem. Naslouchá, nesoudí, podpoří. U něj se budete moci vyplakat, sdělit mu i to, co byste jiným neřekli, protože vám to přijde nepatřičné, či jste se sami svých myšlenek zalekli.