Anotace

Článek se věnuje problematice ADHD v dospělosti, která bývá v odborné i laické veřejnosti často přehlížena. Shrnuje aktuální poznatky o projevech, diagnostice a léčbě ADHD u dospělých, upozorňuje na specifická rizika a komorbidní potíže, a zároveň akcentuje pozitivní stránky této neurovývojové poruchy. ADHD není pouze zdrojem obtíží – při správné podpoře a přístupu může přinášet i výjimečné schopnosti, jako je kreativita, originalita, hyperfokus či otevřenost novým zkušenostem. Cílem textu je podpořit komplexní a vyvážené porozumění této diagnóze, které zahrnuje nejen deficity, ale i potenciál k růstu a naplnění.

Klíčová slova

ADHD v dospělosti, neurovývojové poruchy, hyperaktivita, impulzivita, porucha pozornosti, silné stránky ADHD, diagnóza ADHD, psychoterapie, farmakoterapie, copingové strategie

Úvod

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je tradičně spojována s dětstvím – s neklidnými školáky, kteří ruší ve třídě, mají potíže se soustředěním a impulzivním chováním. Zatímco u dětí je diagnostika i léčba ADHD běžnější a standardizovanější, u dospělých tato diagnóza často zůstává nerozpoznána. Potíže bývají mylně přisuzovány osobnostním rysům, nedostatku vůle nebo stresu, a dostupnost specializované péče zůstává omezená. Tento článek přináší přehled projevů ADHD v dospělosti, popis rizikových oblastí i možností podpory.

V odborných publikacích a diagnostickém procesu bývá důraz často kladen především na deficity, a pozitivní aspekty ADHD bývají opomíjeny. Tento článek proto poukazuje nejen na rizika, ale také na přínosy, které může ADHD v dospělosti přinášet – od kreativního myšlení a originálního přístupu k řešení problémů až po schopnost hyperfokusu a vnitřní motivaci k objevování. Právě tento komplexní a vyvážený pohled může přispět k destigmatizaci diagnózy a k podpoře celkového well-beingu osob s ADHD.

Hyperkinetická porucha (ADHD) je typickou neurovývojovou poruchou, jejíž příznaky se projevují již v raném dětství. Podle Ivo Paclta přetrvávají tyto obtíže až u 40–50 % jedinců i v dospělosti (Paclt, 2016). Ačkoli se projevy poruchy s věkem proměňují – u dospělých často ustupuje motorický neklid – přetrvává porucha pozornosti a krátkodobé paměti, která může významně ovlivnit pracovní, studijní i vztahové fungování. Pokud se však jedinec naučí porozumět svým potřebám a pracovat s vlastními specifiky, může z toho, co bývá označováno jako „porucha“, vytěžit jedinečné přednosti vedoucí k naplněnému osobnímu i profesnímu životu.

Příčiny a biologické pozadí

Příčiny ADHD jsou multifaktoriální – zahrnují genetické predispozice, neurobiologické odchylky i vlivy prostředí. Tyto faktory vedou především k dysfunkci prefrontálního laloku a bazálních ganglií, tedy oblastí mozku, které hrají klíčovou roli v řízení pozornosti, plánování a kontrole impulzů. ADHD přitom není kulturně podmíněné – vyskytuje se napříč různými společnostmi a kulturami (Paclt, 2016).

Kdo je ohroženější a jaké jsou další potíže?

ADHD postihuje přibližně 5–6 % dětské populace, přičemž poměr chlapců a dívek je 3–5 : 1 (Paclt, 2016). U žen často zůstává porucha nediagnostikována kvůli méně nápadnému průběhu. U osob s vyšším IQ bývá ADHD maskováno kompenzačními strategiemi – potíže se často projeví až při zvýšené zátěži, například během vysokoškolského studia nebo po nástupu do zaměstnání.

Tradiční rozdělení ADHD do tří podtypů (nepozorný, hyperaktivně-impulzivní, kombinovaný) často v dospělosti ztrácí svůj význam. V dospělém věku se objevují jiné klinické obrazy. Nejvyšší míru perzistence do dospělosti vykazuje primárně nepozorný typ, který bývá často spojen s komorbidní depresí. Významná je také porucha emoční regulace – časté jsou výbuchy vzteku, emoční výkyvy a přecitlivělost (Theiner, 2012).

Jak vypadá ADHD v dospělosti?

Zatímco u dětí je ADHD často spojeno s výraznou hyperaktivitou, u dospělých se symptomy projevují jinak – méně nápadně, ale o to složitěji v každodenním fungování. Typické jsou:

  • vnitřní neklid a impulzivita,
  • prokrastinace a narušená organizace času,
  • snížená schopnost udržet pozornost spolu s potížemi s pamětí – dospělí s ADHD často zapomínají na denní povinnosti, bývají roztržití, netrpěliví a reagují na podněty z okolí nahodile a bez výběru,
  • workoholismus, kdy je období intenzivního pracovního nasazení následováno rychlým vyčerpáním,
  • nadměrné vyhledávání vzrušení, které může mít podobu hypersexuality, promiskuity nebo impulzivních rozhodnutí,
  • kompulzivní jednání a závislostní chování – například experimentování s návykovými látkami v adolescenci, způsobené nedostatečnou sebekontrolou,
  • poruchy příjmu potravy, kde impulzivní chování – typické pro ADHD – výrazněji převažuje u bulimie, purgativní formy anorexie, přejídání a obezity, zatímco u restriktivní anorexie se vyskytuje jen zřídka (Štěpánková et al., 2010),
  • potíže ve vztazích – osoby s ADHD navazují vztahy zpravidla snadno a rychle, ale jejich pozornost bývá proměnlivá a snadno se upíná jiným směrem,
  • a rovněž nestabilita v zaměstnání, kdy je typická častá změna pracovního místa.

Mezi hlavní (jádrové) příznaky diagnózy patří porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita (Závěrková, 2018). Ukazuje se však, že nejde jen o problematiku exekutivních a kognitivních funkcí, ale že má ADHD dalekosáhlý dopad, a to i na sociální fungování jedince, jeho sebehodnocení a celkovou spokojenost se životem (Ptáček a Ptáčková, 2018). Mnozí dospělí si své obtíže dlouho neuvědomují, nebo je přisuzují stresu, lenosti či slabé vůli. Kumulace problémů může vést k dlouhodobé frustraci a pocitům méněcennosti. Následkem toho pak dochází i k rozvoji úzkostných poruch a deprese (Cahlová, 2010).

Silné stránky ADHD

Na ADHD je ale potřeba nahlížet také z pozitivního úhlu pohledu. V praxi se běžně setkávám s úspěšnými lidmi, majiteli firem, manažery, krizovými manažery a mnohými dalšími, kteří ADHD potenciál využívají užitečně a s negativními vlivy se naučili či učí pracovat.

Nordby a kolektiv (2023, s. 7) přirovnávají charakteristiky ADHD k dvousečné zbrani, kde rysy ADHD mohou být vnímány jako problematické i jako přínosné, avšak v závislosti na podmínkách a prostředí (Sarkis, 2014, s. 26). ADHD může být vnímáno jako prostředek k úspěchu (Žáčková a Jucovičová, 2017, s. 153). Které pozitiva to jsou:

  • Kreativita
    Osoby s ADHD často vynikají mimořádnou kreativitou, kterou samy považují za svou nejsilnější stránku (Kessler et al., 2005; Mahdi et al., 2017; Hoogman et al., 2020; Nordby et al., 2023).
  • Bohatá fantazie a kreativní myšlení
    Pomáhají začínat nové projekty, nacházet neotřelá řešení a vnímat práci jako pestřejší a členitější (Žáčková a Jucovičová, 2017; Sarkis, 2014; Nordby et al., 2023).
  • Nápaditost a originalita
    Díky jinému způsobu vnímání světa přicházejí s novými a inspirativními nápady (Verheul et al., 2015; Žáčková a Jucovičová, 2017; Závěrková, 2018; Crook a McDowall, 2024).
  • Inovativní přístup a schopnost řešit problémy
    Přinášejí originální závěry a nacházejí neobvyklá řešení tam, kde jiní selhávají (Mahdi et al., 2017; Redshaw a McCormack, 2022).
  • Efektivita v počátečních fázích projektů
    Nejvíce se uplatní tam, kde je potřeba tvořit, hledat nápady a navrhovat nové postupy (White a Shah, 2011; Lasky et al., 2016).
  • Multitasking
    Schopnost pracovat na více úkolech zároveň a rychle mezi nimi přepínat může být výhodou zejména v dynamickém prostředí (Burgess, 2000; Arnold, Esteal a Rice, 2010; Babajanyan et al., 2023; Závěrková, 2018; Kessler et al., 2005).
  • Hyperfokus
    Při silném zaujetí dokážou podat mimořádný výkon a dlouhodobě se soustředit – pokud je téma skutečně zajímá (Nordby et al., 2023; Sedgwick, Merwood a Asherson, 2019; Arnold, Esteal a Rice, 2010; Ozel-Kizil et al., 2016; Patton, 2009).
  • Otevřenost a zvědavost
    Mají přirozenou potřebu objevovat nové věci a učit se z nových zkušeností (Crook a McDowall, 2024).
  • Motivace zkoušet a učit se nové věci
    Jejich vnitřní drive k novému poznávání se často pojí s vysokou mírou energie a optimismem, což může být přínosem pro tým i organizaci (Nordby et al., 2023; Redshaw a McCormack, 2022; Mahdi et al., 2017).

Když člověk s ADHD pochopí své fungování a naučí se využívat své přednosti, může proměnit překážky v přednosti a najít pro své schopnosti smysluplné a naplňující uplatnění.

Mám příznaky – co dělat?

Po 18. roce věku se při podezření na ADHD obraťte na psychiatra, který podnikne další diagnostické a terapeutické kroky. U dospělých jedinců se za hlavní kritérium diagnostiky považují příznaky snižující kvalitu života a narušující život jedince (Závěrková, 2018). Diagnóza u starších 17ti let vyžaduje přítomnost pěti hyperaktivně-impulzivních nebo nepozorných symptomů po dobu alespoň 6 měsíců, symptomy musí být přítomny ve více prostředích a musí narušovat život člověka (Faraone et al., 2021).

Diagnostika ADHD v dospělosti je náročná i z toho důvodu, že diagnostická kritéria byla původně vytvořena pro děti. Specifická kritéria pro dospělé zatím stanovena nejsou – používají se tedy modifikované dětské verze. To znamená, že dospělý člověk s anamnézou ADHD z dětství nemusí naplňovat všechna formální kritéria, a přesto může trpět závažným funkčním postižením (Theiner, 2012).

Rozšířený omyl, že ADHD v adolescenci „mizí“, může souviset se způsobem provádění diagnostického vyšetření. Biederman a kol. (2000) ukázali, že přetrvávající symptomy se vyskytují:

  • u 40 % osob, pokud je vyšetření založeno pouze na rozhovoru s pacientem,
  • u 66 %, pokud jsou do vyšetření zapojeni i blízcí,
  • a až u 90 %, pokud je hodnocena celková úroveň fungování (např. pomocí škály GAF).

Co pomáhá?

V případě podezření na ADHD je klíčové odborné vyšetření, ideálně u psychiatra nebo klinického psychologa. Diagnostika by však neměla být jediným cílem – důležité je také sledovat faktory, které mohou symptomy ADHD zhoršovat. Mezi ně patří například chronický nedostatek spánku, digitální přetížení, nepravidelný denní režim nebo zvýšený příjem cukru a kofeinu.

Léčba ADHD v dospělosti by měla být komplexní a zaměřená na více oblastí současně. Podle Theinera (2012) zahrnuje:

  • cílenou intervenci na jádrové příznaky (poruchu pozornosti, impulzivitu a případně zbytkovou hyperaktivitu),
  • zmírnění rodinných konfliktů a zlepšení vztahové dynamiky,
  • podporu v oblasti vzdělávání a pracovního uplatnění,
  • snížení rizik při řízení motorových vozidel – dospělí s ADHD často uvádějí vnitřní neklid, který je nutí k impulzivnímu jednání za volantem a k nedodržování rychlostních limitů (Závěrková, 2018),
  • péči o tělesné zdraví a podporu zdravého životního stylu,
  • a léčbu psychiatrických komorbidit, jako jsou deprese, úzkostné poruchy či závislosti.

V rámci psychoterapie se u dospělých nejčastěji uplatňují komplexní programy založené na principech kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Tyto programy bývají zaměřeny zejména na oblast plánování, organizace, seberegulace a interpersonálních vztahů – typicky u vysokoškolských studentů. Jak však upozorňuje Theiner (2012), v České republice je dostupnost specializované psychoterapie pro dospělé s ADHD stále omezená a jen málo terapeutů se této problematice cíleně věnuje.

Z nefarmakologických intervencí se dále doporučují:

  • psychoedukace – porozumění symptomům ADHD a jejich dopadům,
  • individuální poradenství při plánování a strukturování denního režimu,
  • nácvik seberegulace a řešení interpersonálních obtíží,
  • ADHD koučink – zaměřený na podporu v každodenních výzvách,
  • a režimová opatření – důsledné dodržování spánkového režimu, pravidelný pohyb, stanovení rutinních činností a omezení rušivých vlivů.

Jedním z pilířů léčby zůstává farmakoterapie. Léky jako methylfenidát nebo atomoxetin mohou – při správné indikaci a odborném vedení – výrazně zmírnit příznaky ADHD a zlepšit každodenní fungování.

Pozornost si zaslouží také oblast výživy. U osob s ADHD je nervová soustava často citlivější na složení stravy a její kvalitu. Mezi specificky důležité výživové faktory patří:

  • Omega-3 mastné kyseliny (EPA a DHA) – podporují vývoj mozku, přenos nervových vzruchů a mohou snižovat impulzivitu. Vhodné jsou tučné ryby, lněná a chia semínka nebo vlašské ořechy.
  • Hořčík (magnézium) – pomáhá tlumit podrážděnost nervového systému, přispívá ke kvalitnímu spánku a redukci napětí. Nižší příjem bývá u ADHD běžný.
  • Vitaminy skupiny B (zejména B6, B9, B12) – podílí se na tvorbě neurotransmiterů, které ovlivňují náladu a kognitivní funkce.
  • Omezení jednoduchých cukrů – vysoký glykemický index zvyšuje výkyvy energie a emoční nestabilitu. Doporučují se potraviny s nižším GI – celozrnné obiloviny, luštěniny, zelenina.
  • Sledování reakce na umělá barviva a konzervanty – některé osoby s ADHD mohou být na tyto látky citlivé, což se projevuje zhoršením pozornosti a podrážděností.
  • Pravidelný příjem potravy – pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a tím i emoční a kognitivní stabilitu. Doporučuje se 5–6 menších jídel denně v pravidelných intervalech.

Úprava jídelníčku, podpora zdravého režimu a psychologické porozumění sobě samému může významně přispět k redukci obtíží a zvýšení kvality života lidí s ADHD – zvláště v kombinaci s vhodnou terapeutickou či medikamentózní podporou.

Tipy na zdravé kompenzační a copingové strategie

1. Organizační strategie

  • Plánovací nástroje: kontrolní seznamy, elektronické kalendáře a připomínky (Canela et al., 2017; Sprich et al., 2010).
  • Zavedení rutiny a struktury: pravidelné denní činnosti, pevné místo pro věci (Kysow et al., 2017).
  • Stanovení priorit a vizualizace úkolů: např. grafické znázornění složitých úkolů (Smetáčková et al., 2023).

2. Sociální strategie

  • Vyhledání sociální opory: rodina, přátelé, odborníci (Young, 2005; Smetáčková et al., 2023).
  • Dochvilnost a omezení závazků: prevence konfliktů a přetížení (Canela et al., 2017).
  • Využití humoru a společenskosti: pozitivní vliv na vztahy i sebehodnocení (Newark et al., 2016).

3. Motorické strategie

  • Fyzická aktivita: pomáhá s výdejem energie a zvyšuje soustředění (Toner et al., 2006).
  • Fidgety: míčky, gumičky, spinnery pro nenápadné pohybové vybíjení během sedavých činností (Aspiranti & Hulac, 2022).

4. Strategie zvládání nepozornosti

  • Minimalizace rušivých podnětů: klidné prostředí, práce v noci (Toner et al., 2006).
  • Všímavost (mindfulness): vědomé zpomalení, vnímání automatických myšlenek a práce s detaily (Kysow et al., 2017).

5. Sebepoznání a přijetí diagnózy

  • Uvědomění si diagnózy: pochopení vlastních projevů ADHD jako základ adaptace (Barkley & Benton, 2022).
  • Přijetí slabostí a snížení nároků na výkon: prevence přetížení a vyhoření (Toner et al., 2006).

Co nefunguje: maladaptivní strategie

  • Sociální stažení – zvyšuje izolaci a stres (Barra et al., 2021).
  • Abúzus návykových látek – krátkodobá úleva, dlouhodobě zhoršuje fungování (Canela et al., 2017).
  • Agresivita nebo vyhýbání se problémům – zhoršuje zvládání zátěže (Young, 2005).

Závěr

ADHD není výhradně dětskou poruchou – u významné části jedinců přetrvává i v dospělosti, a to často v méně nápadné, ale o to záludnější formě. Včasné rozpoznání a adekvátní podpora jsou proto klíčové nejen pro zmírnění obtíží, ale i pro rozvoj potenciálu, který s sebou ADHD může přinášet. Dospělí s ADHD čelí výzvám v oblasti exekutivních funkcí, emoční regulace i interpersonálních vztahů, což se může odrážet v jejich pracovním, studijním i osobním životě. Pokud však mají příležitost porozumět svému fungování, přijmout jej a pracovat s ním prostřednictvím vhodných strategií, terapie a případně farmakologické léčby, mohou tyto obtíže přetvořit ve své silné stránky. Právě ty se při vhodném nastavení a přístupu mohou stát cenným zdrojem tvořivosti, flexibility a životní spokojenosti.

Zdroje

Arnold, B., Easteal, P., & Rice, S. (2010). It just doesn’t add up: ADHD/ADD, the workplace and discrimination. Melbourne University Law Review, 34(2), 359–391. https://ssrn.com/abstract=1743879

Aspiranti, K. B., & Hulac, D. M. (2022). Using fidget spinners to improve on-task classroom behavior for students with ADHD. Behavior Analysis in Practice, 15(2), 454–465. https://doi.org/10.1007/s40617-021-00588-2

Babajanyan, D., Freame, L., Steele, R., & Poulton, A. (2023). Understanding attentional functioning in adult attention deficit hyperactivity disorder—Could this improve diagnostic specificity? International Journal of Environmental Research and Public Health, 20(6), 1–13. https://doi.org/10.3390/ijerph20065077

Barkley, R. A., & Benton, C. M. (2022). Taking charge of adult ADHD: Proven strategies to succeed at work, at home, and in relationships. New York: The Guilford Press. https://ebookcentral.proquest.com/lib/cuni/detail.action?pq-origsite=primo&docID=6698585

Barra, S., Grub, A., Roesler, M., Retz-Junginger, P., Philipp, F., & Retz, W. (2021). The role of stress coping strategies for life impairments in ADHD. Journal of Neural Transmission, 128(7), 981–992. https://doi.org/10.1007/s00702-021-02311-5

Burgess, P. W. (2000). Strategy application disorder: The role of the frontal lobes in human multitasking. Psychological Research, 63(3–4), 279–288. https://doi.org/10.1007/s004269900006

Cahová P., Pejčochová J., Ošlejšková H. (2010). Hyperkinetická porucha/ADHD v dospívání a dospělosti: diagnostika, klinický obraz a komorbidity. Neurologie pro praxi. 11(6), 367–377 [cit. 2022-04-04]. www.neurologiepropraxi.cz

Canela, C., Buadze, A., Dube, A., Eich, D., & Liebrenz, M. (2017). Skills and compensation strategies in adult ADHD – A qualitative study. PLOS ONE, 12(9), 1–16. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0184964

Crook, T., & McDowall, A. (2024). Paradoxical career strengths and successes of ADHD adults: An evolving narrative. Journal of Work-Applied Management, 16(1), 112–126. https://doi.org/10.1108/JWAM-05-2023-0048

Faraone, S. V., et al. (2021). The World Federation of ADHD International Consensus Statement: 208 evidence-based conclusions about the disorder. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 128, 789–818. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2021.01.022

Hoogman, M., Stolte, M., Baas, M., & Kroesbergen, E. (2020). Creativity and ADHD: A review of behavioral studies, the effect of psychostimulants and neural underpinnings. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 119, 66–85. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2020.09.029

Kessler, R. C., Adler, L., Ames, M., Barkley, R. A., Birnbaum, H., Greenberg, P., Johnston, J. A., Spencer, T., & Üstün, T. B. (2005). The prevalence and effects of adult attention deficit/hyperactivity disorder on work performance in a nationally representative sample of workers. Journal of Occupational and Environmental Medicine, 47(6), 565–572. https://doi.org/10.1097/01.jom.0000166863.33541.39

Kysow, K., Park, J., & Johnston, C. (2017). The use of compensatory strategies in adults with ADHD symptoms. ADHD Attention Deficit and Hyperactivity Disorders, 9(2), 73–88. https://doi.org/10.1007/s12402-016-0205-6

Lasky, A. K., Weisner, T. S., Jensen, P. S., Hinshaw, S. P., Hechtman, L., Arnold, L. E., Murray, D. W., & Swanson, J. M. (2016). ADHD in context: Young adults’ reports of the impact of occupational environment on the manifestation of ADHD. Social Science & Medicine, 161, 160–168. https://doi.org/10.1016/j.socscimed.2016.06.003

Mahdi, S., Viljoen, M., Massuti, R., Selb, M., Almodayfer, O., Karande, S., de Vries, P. J., Rohde, L. A., & Bölte, S. (2017). An international qualitative study of ability and disability in ADHD using the WHO-ICF framework. European Child & Adolescent Psychiatry, 26(10), 1219–1231. https://doi.org/10.1007/s00787-017-0983-1

Newark, P. E., Elsässer, M., & Stieglitz, R.-D. (2016). Self-esteem, self-efficacy, and resources in adults with ADHD. Journal of Attention Disorders, 20(3), 279–290. https://doi.org/10.1177/1087054712459561

Nordby, E. S., Guribye, F., Nordgreen, T., & Lundervold, A. J. (2023). Silver linings of ADHD: A thematic analysis of adults’ positive experiences with living with ADHD. BMJ Open, 13(10), e072052. https://doi.org/10.1136/bmjopen-2023-072052

Ozel-Kizil, E. T., Kokurcan, A., Aksoy, U. M., Kanat, B. B., Sakarya, D., Bastug, G., Colak, B., Altunoz, U., Kirici, S., Demirbas, H., & Oncu, B. (2016). Hyperfocusing as a dimension of adult attention deficit hyperactivity disorder. Research in Developmental Disabilities, 59, 351–358. https://doi.org/10.1016/j.ridd.2016.09.016

Paclt, I. (2016). ADHD v dětství, dospívání a dospělosti. Praktické lékárenství, 12(1), 16–17. https://doi.org/10.36290/lek.2016.004

Patton, E. (2009). When diagnosis does not always mean disability: The challenge of employees with attention deficit hyperactivity disorder (ADHD). Journal of Workplace Behavioral Health, 24(3), 326–343. https://doi.org/10.1080/15555240903176161

Ptáček, R., & Ptáčková, H. (2018). ADHD: Variabilita v dětství a dospělosti. Praha: Karolinum.

Redshaw, R., & McCormack, L. (2022). “Being ADHD”: A qualitative study. Advances in Neurodevelopmental Disorders, 6(1), 20–28. https://doi.org/10.1007/s41252-021-00227-5

Sarkis, E. (2014). Addressing attention-deficit/hyperactivity disorder in the workplace. Postgraduate Medicine, 126(5), 25–30. https://doi.org/10.3810/pgm.2014.09.2797

Sedgwick, J. A., Merwood, A., & Asherson, P. (2019). The positive aspects of attention deficit hyperactivity disorder: A qualitative investigation of successful adults with ADHD. ADHD Attention Deficit and Hyperactivity Disorders, 11(3), 241–253. https://doi.org/10.1007/s12402-018-0277-6

Smetáčková, I., Ptáček, R., Vňuková, M., & Děchtěrenko, F. (2023). Dopad ADHD na plánování, coping a časovou perspektivu v každodenním životě jedince. Československá Psychologie, 67(1), 15–29. https://doi.org/10.51561/cspsych.67.1.15

Sprich, S. E., Knouse, L. E., Cooper-Vince, C., Burbridge, J., & Safren, S. A. (2010). Description and demonstration of CBT for ADHD in adults. Cognitive and Behavioral Practice, 17(1), 9–15. https://doi.org/10.1016/j.cbpra.2009.09.002

Štěpánková, T., Papežová, H., Uhlíková, P., & Ptáček, R. (2010). Hyperkinetická porucha a porucha pozornosti u komorbidních poruch příjmu potravy. Česká a slovenská psychiatrie, 106(4), 207–212. http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=883

Theiner, P. (2012). Diagnostika a diferenciální diagnostika ADHD v dospělosti. Psychiatrie pro praxi, 13(4), 178–182.

Toner, M., O’Donoghue, T., & Houghton, S. (2006). Living in chaos and striving for control: How adults with attention deficit hyperactivity disorder deal with their disorder. International Journal of Disability, Development and Education, 53(2), 247–261. https://doi.org/10.1080/10349120600716190

Verheul, I., Block, J., Burmeister-Lamp, K., Thurik, R., Tiemeier, H., & Turturea, R. (2015). ADHD-like behavior and entrepreneurial intentions. Small Business Economics, 45(1), 85–101. https://doi.org/10.1007/s11187-015-9642-4

White, H. A., & Shah, P. (2011). Creative style and achievement in adults with attention-deficit/hyperactivity disorder. Personality and Individual Differences, 50(5), 673–677. https://doi.org/10.1016/j.paid.2010.12.015

Young, S. (2005). Coping strategies used by adults with ADHD. Personality and Individual Differences, 38(4), 809–816. https://doi.org/10.1016/j.paid.2004.06.005

Závěrková, M. (2018). O ADHD v dospívání a dospělosti. Praha: Pasparta.

Žáčková, H., & Jucovičová, D. (2017). Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita: Zápory i klady ADHD v dospělosti. Praha: Grada Publishing.

Zpět