Mnoho dětí dnes nezažívá jen „běžnou dětskou nespokojenost“, ale dlouhodobý pocit osamělosti, přetížení a nejistoty – tedy ne-štěstí.
K tématu jsem se vyjadřovala v Rádiu BLANÍK 10.6.2026.
I dítě obklopené lidmi a bohatstvím může být osamělé. Významnou roli totiž nehraje počet vztahů a hraček, ale kvalita vztahů – pocit bezpečí, přijetí a možnost mluvit otevřeně o emocích. Přitom někdy opravdu stačí 1–2 blízcí kamarádi nebo jeden bezpečný dospělý. A nemusí to být vždy rodič. Významnou roli může sehrát prarodič, trenér, učitel, vedoucí kroužku nebo jiný dospělý, kterému dítě důvěřuje.
Děti jsou současně vystaveny neustálým podnětům. Sociální sítě, rychlé tempo, tlak na výkon i minimum klidu a odpočinku mohou vést k přetížení.
Velmi citlivě děti vnímají atmosféru doma. Přetížení dospělí se snáze dostanou do konfliktu. Stres rodičů, nejistota nebo emoční nedostupnost dospělých často působí na děti více, než si uvědomujeme.
A do toho děti dnes často znají názvy psychických obtíží jako je „ADHD“, „autismus“, „úzkosti“ dříve, než rozumí vlastním emocím. Někdy pak místo hledání způsobů zvládání začnou věřit, že „takové prostě jsou“.
Informovanost o duševním zdraví je důležitá. Stejně důležité je ale děti učit, že psychické obtíže nejsou definitivní nálepka!
Co může pomoci? Zmíním jednoduché techniky:
- „3 kontrolky štěstí“ – každý den si říci: „Co se mi v minulosti podařilo?“ „Na co se těším?“ „Co mě baví teď?“
- zapisování náročných situací a hledání různých úhlů pohledu formou otázek: „Co by v této situaci udělal kamarád?“, „Jak by reagoval někdo, koho obdivuji?“, „Co by poradil oblíbený hrdina, např. Superman nebo Bart Simpson?“
- určení 1 malinkého krůčku, který pro sebe dítě může udělat ještě dnes, aby se cítilo lépe
Právě schopnost podívat se na situaci z více perspektiv pomáhá dětem rozvíjet schopnost hledání řešení místo pocitu bezmoci.