Tako-tsubo… „Koš k lovu chobotnic“. Co tato japonská slova znamenají a jak souvisí se srdcem? Zvu k přečtení článku, který vznikl díky spolupráci s uLékaře.cz.

Tako-tsubo kardiomyopatie neboli Syndrom zlomeného srdce byl poprvé popsán v roce 1990 v Japonsku. Jde o stav podobný infarktu, který se projevuje bolestí na hrudi, dušností, člověk může upadnout i do bezvědomí. Další možné pojmenování tohoto stavu je stresová kardiomyopatie, tzn. že spouštěčem tohoto velmi závažného, ale obvykle reverzibilního (vratného), stavu je obrovský stres. Stres, který přesahuje kapacitu jedince jej zvládnout. Úmrtí blízké osoby, ztráta lásky, rozchod, velká hádka, … Vlivem silné emoce dojde k náhlému ochabnutí srdeční svaloviny, konkrétně levé komory. Na vině jsou stresové hormony, zejména adrenalin, které se rázem vyplaví do těla. Slova Tako-tsubo upozorňují na podobnost tvaru postiženého srdce s tradiční japonskou nádobou na chytání chobotnic.   

Pojďme se podívat na problematiku Zlomeného srdce z psychologického pohledu.

Budeme si povídat o emocích a jejich vlivu na tělo. Východní nauky říkají, že negativní emoce zraňují orgány. Strach údajně ubližuje ledvinám, hněv játrům a smutek plicím. Když pomineme tato jednoznačná směřování, i v našich evropských zemích víme, že emoce mají na tělo významný vliv. Ovlivňují fyziologické procesy a orgány v těle.

Silné emoce spouští stresovou reakci, která vede k uvolňování stresových hormonů v těle. Dochází je zvýšení srdečního tepu, krevní tlak, svalovému napětí, změně dechové frekvence.

Emoce způsobují zažívací problémy, bolesti břicha, průjem ovlivňují chuť k jídlu, což může vést k přejídání nebo naopak ke ztrátě chuti k jídlu. Emoce mohou zhoršit kožní problémy.

Emoce narušují spánek a mohou se spolupodílet na nespavosti. Emoce způsobují svalové napětí, bolesti hlavy a mohou mít dopad na metabolismus, potíže s početím miminka a další tělesné funkce.

Takový vliv mají naše emoce na naše tělo!

Vraťme se ale k Syndromu zlomeného srdce … K postižení srdečního svalu dojde vlivem výrazné emoce. Jde o reakci na akutní krizi.

Slovo krize pochází z řečtiny. Znamená náhlou, nečekanou změnu, nebo obrat. Dnes obvykle za krizi považujeme obrat k horšímu, ale původní význam toto negativní hodnocení neobsahoval. Krize může přinášet šanci na změnu k lepšímu (což ovšem jedinec v akutní krizi vůbec nevnímá, ani nemůže, jeho tělo chce přežít a ne filozoficky bádat).

Události, které mohou vyústit v krizi přicházejí jako ”rány osudu” – smrt blízkého, rozchod, invalidita, potrat, rozvod, nemoc, ztráta práce, … Krize bývají doprovázeny silnými emocemi jako je zoufalství, strach, hněv, nejistota. Krize mají svůj psychologický průběh.

Jednotlivé fáze krize:

Šok (akutní fáze, ve které může dojít k Tako-tsubo kardiomyopatie): na počátku je všechno jakoby neskutečné, lidé se „cítí jako praštění“. Cítí se ”mimo”. Myslí si, že to všechno je jen špatný sen, snaží se z něj probudit. Mozek (racionální funkce) je v tu chvíli dočasně zablokován, nepřibírá nové informace. Co se děje okolo postižený jedinec vnímá jakoby z dálky. Všechno běží kolem jako film. Šoková fáze trvá 0 až 24 nebo až 36 hodin po krizové události.

Po odeznění akutního šoku se tělo a psychika může uzdravovat. Jak vypadá další průběh úzdravy?

Výkřik: Omámenost z prvotního šiku přetrvává v pocitu, že svět okolo je tak trochu mimo. Někdo se v této fázi projevuje netečností, jiný až přehnanou aktivitou a čilostí. Postižený nemůže uvěřit, že se něco takového mohlo stát. Tato fáze trvá do 3 dnů.

Hledání smyslu: Z šokové fáze se postižený začne pomalu probírat a čeká jej kruté setkání s realitou. Uvědomuje si celou svou situaci a cítí hluboké zoufalství. Často se objevují pocity viny, otázka: ”Proč zrovna já? Proč zrovna mně se to muselo stát?” Tato fáze trvá od 3 dnů do dvou týdnů. Je dobré si s někým popovídat, opakovaně o události mluvit, aby jí sám porozuměl, potřebuje, aby mu někdo naslouchal a bral jej vážně. Postižený člověk hledá a nalézá smysl události (např. „byl to trest…“), aby události lépe porozuměl. Smysl nalezený v této fázi může být přechodný, později se vynoří jiný.

Popření a znovuprožívání: Následuje fáze, která trvá od dvou týdnů do měsíce, ve které říkáte: „Třeba se mi to jen zdálo.“ „Kdyby mě partner důrazněji upozornil na mou chybu, mohla jsem ji napravit.“ Snaha o popření (uzavření se do vzpomínek, do snů) se střídají s přemítáním, jak mohlo být všechno jinak, kdyby …. Okolní život se vrací do starých kolejí, jen pro postiženého „nebude nikdy jako předtím“. Střídají se pocity vděčnosti za pomoc s pocity hněvu či křivdy. Naslouchání postiženému je stále v této fázi důležité.

Nové plány a nová rovnováha: Bolestivé pocity odcházejí a začínáte přemýšlet, co dál. „Musí se žít dál, nechci se už k tomu vracet.“ Zvažuje své možnosti.  V poslední fázi získává kontrolu nad situací, život se vrací do normálních kolejí. Je opět schopen dívat se na život optimisticky. V této fázi se rozhodne, zda člověk v posttraumatických reakcích uvízne nebo jestli se uzdraví. Někteří lidé se nezhojí nikdy, traumatickou událost za celý život nezpracují. Zpracování události se projeví jejím přesunem do nezraňujících vzpomínek. Událost se stane součástí jeho života a člověk je schopen o ní bez úzkostných reakcí hovořit.

Čas léčí?

Když ve zdraví přežijeme šok, pak je důležitý čas na zpracování krizové situace. V té souvislosti je zajímavou jednotkou je 6 týdnů čili 40 dnů. Jde o základní čas pro biologickou přestavbu organismu, kdy si tělo přivykne na to, že je něco jinak. 6 měsíců je např. dobou pro prožití přirozeného smutku po úmrtí partnera.

Zřetelným mezníkem časového zpracování bývá jeden rok – 1. výročí – celý rok uplynul od změny, jsou za námi první Vánoce, první prázdniny, první Nový rok a nastává rok druhý, cyklus se začíná opakovat tak, jak se zopakuje ještě mnohokrát. Přesto i druhý rok je důležitý. Události se uzavírají, začišťují.

U tragických událostí, těžkých neštěstí se předpokládá, že přeměna události v nezraňující vzpomínky trvá 7 let.

Plynoucí čas, který dovoluje změnu, si nemusíme uvědomovat, ale vnímáme ho velmi přesně. Proto si uvědomte, že: „Dnešek je první den zbytku našeho života!“  

Krize a s nimi spojené emoce jsou přirozenou součástí života. Přeji, ať je zvládáte bez šrámů na srdci!

PhDr. Sylvie Navarová